Brala bych jablíčko z Pultanelly.
Je už dva měsíce starý, to víš, letí to,"odvětila jakoby v kočárku vezla svého pradědečka. Mám ještě trochu času než přijede autobus a tak zajdu do svého oblíbeného KFC. Kuřecím křidélkům zkrátka neodolám, je to má droga. Usadím se ke stolku, odložím tác s jídlem a jdu si vyprahlá jako Sahara dolít nápoj do bezedného kelímku. Hned vedle si přisednou dva celkem pohlední chlapíci ve středních letech. Vesele klábosí, až se ten jeden zvedne se slovy. " Tak zítra, musím domů, čeká mě moje stará, chce s něčím pomoc."
Nasednu do autobusu, kam vzápětí nastoupí postarší žena, mám-li zde volno. Odloží kabát, vyzuje boty a uvolní tak svým oteklým nohám. Omluvně na mě pohlédne, zda mi to nevadí a utrousí. " Nezlobte se mladá paní, ale stáří stojí za prd." Odkládám časopis a trochu zapřemýšlím. Od kdy jsem anebo vlastně budu stará když už stárnu dnem narození. A kdy vůbec to setsakramentské stáří přichází. Znám pár třicetiletých starců znavených životem a sedmdesátileté jury co zdolají kdejakou tůru. Ve středověku byl padesátiletý člověk takřka kmet, měl-li tu čest se požehnaného věku na tehdejší dobu dožít. Dnes chlap v nejlepších letech, kterého prohání druhá míza. A dnešní čtyřicátnice, padesátnice mnohdy strčí levou zadní do kapsy o generaci mladší ženy. Sportují, pečují o sebe, stravují se zdravě a tam kde příroda něco ubrala či se podepsal zub času vypomůže kosmetika či plastický chirurg.
Dnes už nikdo pomalu ani neví, kdy stáří vlastně přichází. Než nám ho připomene lékař, politici, vlastní puberťáci, jejichž světu nerozumíme, nechápeme ho, protože už jsme staří nebo nemoc. " Nevěř nikomu nad třicet," zní jedno motto. Lehce zmátnout dokáže i sám věk. Dříve bylo v hlavách mnohých žen zafixováno, zůstat po čtyřicítce nenápadná. Kratší sestřih a oblečení barvy nijaké nebo šedivé. Babička dokonce tak jako jiné ženy především na vesnici nosívala šátek pod nímž skrývala stříbro ve vlasech. Dnes si klidně vezmou mini, triko nad pupík z něhož vylézá téměř vše okolo, zmalují se jako Marfušenky a vyrazí do ulic. Tedy ty odvážnější co se stárnutím svádí marný boj či si ho ani nepřipouští. Téměř každá žena může být krásná a neodolatelná ví-li jak na to. Ledacos se dá skrýt, ledacos tajemně poodhalit. Stárnout lze noblesně. Třeba jako královna Alžběta co si klidně obleče zelenkavý kostýmek s kloboučkem a jak ji to sluší. A také několik let ubere. Je-li krásná postava, proč ji zahalovat do neforemných a často o číslo větších střihů jen proto, že přibyl nějaký ten pátek navíc. Vždyť to nikdo ani netuší a tušit nemusí.
Věk, to je jen číslo v kalendáři, říkávaly naše babičky. Mnohem větší roli hraje ten biologický a to jak se cítíme uvnitř. A také si umět udělat legraci ze sebe i toho čísla v kalendáři. Mnohé kamarádky se šibalskou jiskřičkou v oku při pohledu na svého maturanta utrousí. " No jo, stárnou nám ty naše děti, viď."
Se stářím přichází moudrost. Či by měla. Anebo také senilita. Ve stáří jsou holky opět s holkama a kluci s klukama a vracejí se do školky pro babičky a dědy. Mě by víc vyhovovalo jablko z Pultanelly, kdy se ze stařenky stává žena, rozkošná dívka, malá holčička a pak miminko. Příroda to však zařídila jinak. Asi ví proč.
Vladislava Chourová
Bydlím u své kočky.
Mnohý řekne jen kočka. Obyčejná svéhlavá kočka, která uzná za vhodné, kdy se má přijít pomazlit nebo si vůbec najít na svého páníčka čas. Moje kočičky však jsou vznešené, umazlené bytosti s velkým kočičím srdíčkem. Prostě dámy i
Vladislava Chourová
MS v hokeji 2023.
Miluji hokej. Vlastně mě k němu přivedl můj tatínek. Zatímco on pln hrdosti celým svým srdcem fandil českému týmu, já jsem zase především v mladším věku fandila své zemi zaslíbené Kanadě, v níž jsem toužila žít. Jenže jak se říká,
Vladislava Chourová
Staří jako Metuzalém a upachtění jako Mojžíš aneb důchod in memoriam.
Metuzalém žil neuvěřitelných 969 let. Tak praví kniha Genesiis. Dle vědeckého bádání se však může jednat o písařskou či překladatelskou chybu a Metuzalém by se na tamní dobu dožil úctyhodného Bohem požehnaného věku 81 let, kdy
Vladislava Chourová
Darinka. Tam za duhovým mostem
Tolik let už uplynulo od doby, co jsem opustila říši lidí, svých milovaných a přešla přes duhový most. Je to přesně dvanáct let. A přesto si vše pamatuji úplně přesně. Jako by to bylo včera. Před lety si mě pořídila navzdory svým
Vladislava Chourová
Myšpulka z trojské ZOO se loučí se svými přáteli. Ví, že navždy.
Dlouho jsem se neozvala, já vím. Přece jen už jsem kočičí babička a i když stále vitální, věk už se stále více hlásí o slovo a stejně tak,
Vladislava Chourová
Příliš mladí na důchod, příliš staří na práci.
Kdo by to před téměř pětatřiceti lety, kdy se na Václaváku zvonilo klíči ve jménu nové naděje tušil, že stávající ekonomika bude závislá na práci babiček a dědů. Prarodičů utvářející rodinu a pěstujících ve svých vnoučatech něhu,
Vladislava Chourová
Je to děs a hrůza. To nedáme říkají jedni. Je to potřeba oponují druzí.
Důchodová reforma je takřka po třiceti letech zdá se na spadnutí. Zatímco se o ní pouze mluvilo, nikdo z politiků nenašel odvahu kopnout do onoho pomyslného kamene. A společnost rok od roku stále více stárla. A dnes po zvolení
Vladislava Chourová
Svět bez důchodců. Aneb nevážně vážně.
Dvacet let po té. Země koruny české zestárla. Lev ztratil svou pomyslnou sílu stejně tak jako národní měna. Zůstalo jen pár pamětníků, kteří po celoživotní a často i úmorné práci odešli na zasloužený odpočinek jakého si užívali
Vladislava Chourová
Růže která neuvadne.
Je to až neuvěřitelné, kolik uplynulo vody od tragické smrti nejsledovanější ženy světa princezny Diany. Je to již čtvrtstoletí, co tady s námi už není. Bylo tak těžké uvěřit té zprávě o smrti královny lidských srdcí. Princezny z
Vladislava Chourová
Už se mi nechce jít dál.
Právě v tento čas se mi vybavil jeden z textů písničky Hany Zagorové. Odešla čistá šlechetná duše. Hana Zagorová zesnula. Pamatuji se na svá školní léta ve vesnické malotřídce, kde se pro nás dospívající dívky právě Hanka
Vladislava Chourová
Váleční uprchlíci v Česku. Zkáza nebo naděje.
To co se stalo na Ukrajině se nikdy stát nemělo. Válka zkrátka do civilizované Evropy 21. století nepatří. Největším predátorem na světě není levhard, panter či jiné zvíře, ale člověk. Tvor, který se povýšil nad samotného Boha.
Vladislava Chourová
Stařec s prstem na spoušti.
Neznám Vladimíra Vladimíroviče Putina natolik, abych ho mohla dopodrobna rozebrat zrovna tak jako ukrajinského presidenta Volodyje Zelenského. Do jejich niter nevidí nikdo, pouze Bůh. Věkový průměr dožití v Rusku činí plus mínus
Vladislava Chourová
Dopis mamince.
Milá maminko. Blíží se magické datum 22.2.2022, které má přinést světu štěstí a také novou naději. Tak to prý vidí hvězdy a ty jak známo, nikdy nelžou. Já však kdesi hluboko uvnitř cítím smutek. V tento čas uplyne neuvěřitelných
Vladislava Chourová
Dominika Gottová - Pro tebe.
Také jsem si nemohla nechat ujít skladbu od nejstarší dcery hudební legendy Karla Gotta Dominiky, kterou odrecitovala s propojením sladké francouzštiny Gabriela Grilloti. Tato skladba dá se říci vyzněla jako zpověď do nebe osudem
Vladislava Chourová
Česko hledá národního ptáka.
Cožpak o to, o různé ptáky by nouze nebyla. Buď se nám tady vznášejí holubičky nebo krouží pták ódeesák, který se právě usadil ve vládě. Ty poletující holubičky si dokážeme lehce představit. Takové vrkající hrdličky. A holub
Vladislava Chourová
Karel.
Na tento film jsem se do kina dostala až napotřetí. Vždy bylo vyprodáno do posledního místa. Po skončení dokumentu se z řad diváků ozval obrovský aplaus, pocta Mistrovi. Těsně před odchodem diváci povstali a mnozí sklonili
Vladislava Chourová
Území starých.
Poslední sčítání lidu potvrdilo jen to, před čím mocipáni světa zavírají či jen přivírají oči. Česká společnost zestárla a to docela rapidně. Nejvíce lidí v produktivním věku je čtyřicátníku a pětačtyřicátníků. O padesátnících a
Vladislava Chourová
Padesátníci. I my chceme pracovat, i my máme právo důstojně žít.
Milí zaměstnavatelé. Ano, vy, co tak horlivě roníte své krokodýlí slzy, kterak vám chybí schopní zaměstnanci a covid 19 vám stále nedovoluje dovézt tolik žádanou levnou pracovní sílu z východu. Nutně nás zaměstnance potřebujete.
Vladislava Chourová
Popelka zůstane v našich srdcích navždy vepsaná.
Té zprávě jsem nemohla uvěřit tak jako mnozí z nás. Nikdo tady nebudeme věčně a plamínek naší svíce jednoho dne pohasne. Někomu dřív, jinému později. Předplacené to tady nemá nikdo z nás a smrt se usmlouvat nedá. Je jí zcela fuk,
Vladislava Chourová
To mám vzít polonahou holku před Parlament?!!
Jsem zkrátka malé pivo. Co nadělám. Ale někdy, zvláště nyní v té prapodivné době v jaké už rok a nějaký ten pátek žijeme to může mít i své výhody. Už jsem potřebovala nové legíny na zaběhání si v přírodě a na kolo. Sluníčko zve
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 104
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1128x