Pohřešuje se sluníčko.
Jen namísto šatů lehkých jak jarní vánek pomalu oblékám zimní bundu a namísto oddávání se slunečním paprskům laskajícím prokřehlé tělo mířím do sauny zakaboněná stejně tak jako šedivá obloha. Sluníčko mi chybí. Nevím, co zrovna měsíčci tam nahoře slavili, že namísto května převzal nadvládu Březen střídající se s pochmurným Říjnem. Zem je vyprahlá a suchá. Dešťová víla sem tam na zem snese dešťovou kapku, kterou by květnoví ledoví mužíci nejraději proměnili v kousek ledu. Zima se nemíní jen tak lehce vzdát. A bojovníků mívá vskutku dost. Serváce, Pankráce, Bonifáce, Žofii a dokonce i svatou Annu co nám zvláště po ránu dokáže pěkně zchladit žhavé léto.
Celá natěšená na sluníčko, vodu, klídek a letní pohodičku si koupila nové plavky. Ale ten odraz v zrcadle. Bože, jak se zvláště takto oděná podobám na svou matku. V těch dvoudílných připomínám spíše soudek. Ač si dala předsevzetí zhubnu v dubnu, jsem stále obalená jak sněhová koule jako bych měla těmi vylézajícími špeky symbolizovat delší zimu. V uších mi znějí maminčina slova. " To víš holka, po čtyřicítce se už hubne hůř. Už je znát každý knedlík." Tak to měla naprostou pravdu. Těch mích šest ke křupavé kachničce a vychlazené plzničce už někde přece vidět být musí. Tedy pokud nejsem kopáč, kila nepoztrácím v bazénu, nevypařím v sauně nebo nevytřesu při úklidu. Nu, alespoň si nemusím nalhávat, že tloustnu ze vzduchu nebo když se na tu kachnu jenom podívám. Mohu si za to sama, mlsná jsem jako koza. Kdybych tak jedla jen zelené jako ona, ale kdo to má vydržet třeba jen týden jíst samé saláty, když kousek od mého domu točí výbornou zmrzlinu z Opočna. Ale zase mě všechny ty brebery chodící okolo co už nakazily mé kamarádky různými virózami obejdou velkým obloukem. Poplácám svůj macatější zadek a už slyším svého tátu. " No bóže, tlustí budou hubení a hubení studení, to už říkala moje máma." Chlapi to berou zkrátka jinak. Šviháci lázeňští jsou v každém věku s pupkem i pleší. A zatímco bych nejraději nějakou tu vrásku rovnou vygumovala, je zdobí a mnohým přidávají na atraktivnosti. Třeba takové stříbro ve vlasech co nás ženy děsí a hned sáhneme po Welle. To takový Richard Gere je elegán i se stříbrnými vlasy.
Když není sluníčko na nebi, alespoň trochu té žluté radosti si přenesu do bytu. A tak v nákupním košíku mizí žluté květiny, povlečení, dekorace a nakonec i svetr. Všude kolem potkávám zakaboněné tváře spílající počasí. Má to s námi lidmi těžké. V zimě je zima, v létě zase horko. O vánocích se div neopalujeme a o velikonocích zase mrzneme. A ze zimních bund skáčeme pomalu rovnou do plavek. Počasí se nikdy nezavděčí. Buď chčije a chčije anebo k...a to je hic. Nakonec to možná má i své výhody. Těch šest knedlíků skryju do kabátu. Nejlépe tmavě modrého s bílým pruhem po stranách. A hned městem vznešeně kráčí štíhlost sama. A navečer pozvu kamarádku na sklenku červeného. Zapálíme svíčky a vykecáme se do aleluja. Vždyť se neviděly takřka od vánoc.
Všude kolem kvete láska a já čučím v televizi na hokej což spousta přátel nechápe. Nu, měla svatou pravdu babička když ne a ne najít toho pravého. " Moc nepřebírej, abys jednou nepřebrala- Nakonec zůstaneš sama jako kůl v plotě." Nu, už jeden pán se kdysi před lety tak cítil, myslím, že se jmenoval Jakeš. No a když jsme si za pár let s přítelem věnovali navzájem kopačky zůstala na " Jakeše", tedy kůl v plotě. Jen nějaký divoký a dokonce si nejsem zcela tak jistá zda kvete či začíná zarůstat mechem. Když si postěžovala kamarádce jak jsme my single na dovolené diskriminováni příplatkem za jednolůžák v hotelu, jen se z plna plic rozesmála. " Hele, můžeš jezdit s mou matkou, to je taky taková osamělína z Osamělína, jak jí nazývá můj muž. A tak si jednoho krásného dne vyrazily spolu do lázní na babskou jízdu. Lepší společnici jsem nezažila. Kolik jen šviháků lázeňských nás protočilo v kole a ani si už nevzpomínám kdy si tak krásně zazpívala při vínečku. Zprvu se pánové tvářili jako ti nejosamělejší z osamělých než zazvonil mobil. To už se kamsi vytratili. A za jedním galánem dokonce přijela manželka s níž si nerozumí, už s ní nic není, nabrala nejméně sto kilo a bla bla bla. Té ženě se však nemohla rovnat, jen koukala s otevřenou pusou. Krásná elegantní dáma s malou holčičkou pro níž najednou snášel modré z nebe a já byla představena jako jedna z personálu kterou jen pozval na skleničku. Nu, chudáci zdravotníci, znáš to pravil k ní se šibalským mrknutím k našemu stolu. A tak se jeho něžné vznešenosti představila jako masérka.
Snad se počasí polepší a sluníčko vyleze ze skrýše. Jen aby se nám neutopilo v moři. Kdysi ho z něho viděla vylézat ve Španělsku, kdy si na ten zázrak přivstala. Truhlíky za okny vyzdobila slunečnicemi, tak ho snad přivolají. Hurááá. Pohlédnu na oblohu a z podmraků vykukuje cosi kulatého, zlatavého. Vypadá to, že děda Vševěda mé prosby vyslyšel.
Vladislava Chourová
Bydlím u své kočky.
Mnohý řekne jen kočka. Obyčejná svéhlavá kočka, která uzná za vhodné, kdy se má přijít pomazlit nebo si vůbec najít na svého páníčka čas. Moje kočičky však jsou vznešené, umazlené bytosti s velkým kočičím srdíčkem. Prostě dámy i
Vladislava Chourová
MS v hokeji 2023.
Miluji hokej. Vlastně mě k němu přivedl můj tatínek. Zatímco on pln hrdosti celým svým srdcem fandil českému týmu, já jsem zase především v mladším věku fandila své zemi zaslíbené Kanadě, v níž jsem toužila žít. Jenže jak se říká,
Vladislava Chourová
Staří jako Metuzalém a upachtění jako Mojžíš aneb důchod in memoriam.
Metuzalém žil neuvěřitelných 969 let. Tak praví kniha Genesiis. Dle vědeckého bádání se však může jednat o písařskou či překladatelskou chybu a Metuzalém by se na tamní dobu dožil úctyhodného Bohem požehnaného věku 81 let, kdy
Vladislava Chourová
Darinka. Tam za duhovým mostem
Tolik let už uplynulo od doby, co jsem opustila říši lidí, svých milovaných a přešla přes duhový most. Je to přesně dvanáct let. A přesto si vše pamatuji úplně přesně. Jako by to bylo včera. Před lety si mě pořídila navzdory svým
Vladislava Chourová
Myšpulka z trojské ZOO se loučí se svými přáteli. Ví, že navždy.
Dlouho jsem se neozvala, já vím. Přece jen už jsem kočičí babička a i když stále vitální, věk už se stále více hlásí o slovo a stejně tak,
Vladislava Chourová
Příliš mladí na důchod, příliš staří na práci.
Kdo by to před téměř pětatřiceti lety, kdy se na Václaváku zvonilo klíči ve jménu nové naděje tušil, že stávající ekonomika bude závislá na práci babiček a dědů. Prarodičů utvářející rodinu a pěstujících ve svých vnoučatech něhu,
Vladislava Chourová
Je to děs a hrůza. To nedáme říkají jedni. Je to potřeba oponují druzí.
Důchodová reforma je takřka po třiceti letech zdá se na spadnutí. Zatímco se o ní pouze mluvilo, nikdo z politiků nenašel odvahu kopnout do onoho pomyslného kamene. A společnost rok od roku stále více stárla. A dnes po zvolení
Vladislava Chourová
Svět bez důchodců. Aneb nevážně vážně.
Dvacet let po té. Země koruny české zestárla. Lev ztratil svou pomyslnou sílu stejně tak jako národní měna. Zůstalo jen pár pamětníků, kteří po celoživotní a často i úmorné práci odešli na zasloužený odpočinek jakého si užívali
Vladislava Chourová
Růže která neuvadne.
Je to až neuvěřitelné, kolik uplynulo vody od tragické smrti nejsledovanější ženy světa princezny Diany. Je to již čtvrtstoletí, co tady s námi už není. Bylo tak těžké uvěřit té zprávě o smrti královny lidských srdcí. Princezny z
Vladislava Chourová
Už se mi nechce jít dál.
Právě v tento čas se mi vybavil jeden z textů písničky Hany Zagorové. Odešla čistá šlechetná duše. Hana Zagorová zesnula. Pamatuji se na svá školní léta ve vesnické malotřídce, kde se pro nás dospívající dívky právě Hanka
Vladislava Chourová
Váleční uprchlíci v Česku. Zkáza nebo naděje.
To co se stalo na Ukrajině se nikdy stát nemělo. Válka zkrátka do civilizované Evropy 21. století nepatří. Největším predátorem na světě není levhard, panter či jiné zvíře, ale člověk. Tvor, který se povýšil nad samotného Boha.
Vladislava Chourová
Stařec s prstem na spoušti.
Neznám Vladimíra Vladimíroviče Putina natolik, abych ho mohla dopodrobna rozebrat zrovna tak jako ukrajinského presidenta Volodyje Zelenského. Do jejich niter nevidí nikdo, pouze Bůh. Věkový průměr dožití v Rusku činí plus mínus
Vladislava Chourová
Dopis mamince.
Milá maminko. Blíží se magické datum 22.2.2022, které má přinést světu štěstí a také novou naději. Tak to prý vidí hvězdy a ty jak známo, nikdy nelžou. Já však kdesi hluboko uvnitř cítím smutek. V tento čas uplyne neuvěřitelných
Vladislava Chourová
Dominika Gottová - Pro tebe.
Také jsem si nemohla nechat ujít skladbu od nejstarší dcery hudební legendy Karla Gotta Dominiky, kterou odrecitovala s propojením sladké francouzštiny Gabriela Grilloti. Tato skladba dá se říci vyzněla jako zpověď do nebe osudem
Vladislava Chourová
Česko hledá národního ptáka.
Cožpak o to, o různé ptáky by nouze nebyla. Buď se nám tady vznášejí holubičky nebo krouží pták ódeesák, který se právě usadil ve vládě. Ty poletující holubičky si dokážeme lehce představit. Takové vrkající hrdličky. A holub
Vladislava Chourová
Karel.
Na tento film jsem se do kina dostala až napotřetí. Vždy bylo vyprodáno do posledního místa. Po skončení dokumentu se z řad diváků ozval obrovský aplaus, pocta Mistrovi. Těsně před odchodem diváci povstali a mnozí sklonili
Vladislava Chourová
Území starých.
Poslední sčítání lidu potvrdilo jen to, před čím mocipáni světa zavírají či jen přivírají oči. Česká společnost zestárla a to docela rapidně. Nejvíce lidí v produktivním věku je čtyřicátníku a pětačtyřicátníků. O padesátnících a
Vladislava Chourová
Padesátníci. I my chceme pracovat, i my máme právo důstojně žít.
Milí zaměstnavatelé. Ano, vy, co tak horlivě roníte své krokodýlí slzy, kterak vám chybí schopní zaměstnanci a covid 19 vám stále nedovoluje dovézt tolik žádanou levnou pracovní sílu z východu. Nutně nás zaměstnance potřebujete.
Vladislava Chourová
Popelka zůstane v našich srdcích navždy vepsaná.
Té zprávě jsem nemohla uvěřit tak jako mnozí z nás. Nikdo tady nebudeme věčně a plamínek naší svíce jednoho dne pohasne. Někomu dřív, jinému později. Předplacené to tady nemá nikdo z nás a smrt se usmlouvat nedá. Je jí zcela fuk,
Vladislava Chourová
To mám vzít polonahou holku před Parlament?!!
Jsem zkrátka malé pivo. Co nadělám. Ale někdy, zvláště nyní v té prapodivné době v jaké už rok a nějaký ten pátek žijeme to může mít i své výhody. Už jsem potřebovala nové legíny na zaběhání si v přírodě a na kolo. Sluníčko zve
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 104
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1128x