Ministerstvo osamělosti.
po rozchodu s přítelem řešila to samé. Toužila podívat se k moři, které nikdy předtím neviděla na vlastní oči ale samotnou mne to nelákala. Stále dokola si pokládala otázku, zda nebudu nějaká divná, když vyrazím na dovolenou sama a to ještě do ciziny. Touha užít si prosluněné pláže a houpání na vlnách nakonec zvítězila. Zprvu měla strach, jak to ostatní vezmou, zda se nebudu cítit odstrčená, nebudou na mě ostatní rekreanti hledět přes prsty, ke komu si přisednu ke stolu či jaký pokojík mi jako single bude přidělen. Žhavé chorvatské sluníčko a mořská voda mne nakonec vyvedly z omylu i pochybností. Ubytovaná byla s babičkou, která vyrazila k moři se svou osmiletou vnučkou. S oběma se brzy skamarádila a holčičku dokonce odnaučila strachu z vody. Učila ji plavat a potápět se v moři. A také spolu blbly ve vlnách. Dívenka si oblíbila mě a já zase ji. Staly se z nás kamarádky. Zatímco já u moře chtěla zapomenout na bolavý rozchod s přítelem, malá Hanička na autonehodu rodičů. Naštěstí přežili jen s lehčím zraněním, avšak maminka bohužel potratila. Jakoby nemilosrdný osud spojil naše rozbolavělé duše. A když se babička cítila unavená ze sluníčka a chtěla odpočívat, brávala Haničku do nedalekého přístavu či na tržiště kde nakoupila dárky pro celou rodinu. Jak říkávala bez pozdravu od moře by se snad ani do Prahy nemohla vrátit.
Když se na konci pobytu loučily, neobešlo se to bez slz. Prožila jednu z nejkrásnějších dovolených. Od té doby se nebála vyrazit single převážně za památkami nebo wellness pobyt s kamarádkou. Při poslední dovolené se seznámila s partou úžasných žen ve středním věku. Aniž by se navzájem dříve znaly, působily jako dlouholeté kamarádky. U sklenky vína si připadala spíše jako vrba, k níž si přišly vylít své srdíčko. Trápilo je jediné. Osamění. U těchto žen před a po padesátce mě to až tak nepřekvapilo, ale když se ze samoty vyplakávala u bazénu ani ne třicetiletá pohledná žena, začala si připadat jako v zemi bloudících osamělců. Krátce pracovala v domově důchodců a denně pohlížela do těch prázdných pohledů a vyhaslých očí osamělých babiček a dědů za nimiž nikdo krom pečovatelek nechodí. Naproti oknu mého bytu stávala za záclonou stará smutná paní, co málokdy vyšla ze svého bytu. Společnost jí dělala jen kočička. A když byla ve městě nějaká akce, mnozí starší řekli ať jdou ti mladí, pro nás už to není a s kým bychom asi šli. Ačkoliv se zdá, že se mladí seznamují snadněji, není tomu tak. Kolik jich po rozchodu s přítelem zvolí dobrovolný odchod z tohoto světa ze strachu z osamění, které nedokážou unést, skončí na antidepresivech, snaží se svůj žal zapít alkoholem či nalézají spásu v drogách.
Osamění je strašák moderní doby. A také možná větší zabiják než zatracované kouření či alkohol. Je to zabiják duše. A pláče-li duše, onemocní tělo. Nezná věk ani pohlaví. V Anglii už došli tak daleko, že zvolili ministerstvo osamělosti. Samota má dokonce svou ministryni.. Jen by mě zajímalo, o čem vůbec jeho funkce je a jak se chce s osamělostí ve vlastní zemi vypořádat. Budou zavedeny dávky pro osamělé, špatné by to nebylo. Osamělý člověk to nemá zrovna lehké. Na vše musí stačit sám s jedním platem. Osamělí často končí na ulici jako bezdomovci. Možná vybuduje azylové domy či byty pro osamělé nebo vyhlásí den osamělosti. A možná i vymýtí diskriminaci osamělých, kdy si na dovolené za jednolůžkový pokoj musí nehorázně připlatit.
Žijeme ve zvláštní době. Době blahobytu. Máme takřka vše a nic. Svět je přelidněný a přesto mnozí nemohou najít spřízněnou duši. Jakoby nás bylo půl. Jednou polovinou zůstáváme po odchodu svých rodičů na druhý břeh. Takže nemáme rodiče a jak se říká, schází nám drahá polovička. Takže jsme vlastně čtvrtinou. Nemáme s kým sdílet radost i bolest, smích i pláč. Když jeden upadne, nemá ho kdo zvednout, není nikdo, po jehož boku lze zestárnout. Jen pes a kočka. V dobách našich babiček se mladí brali z lásky, rozumu či významné rody proto, aby nevymřely po meči a také pro peníze, aby majetek zůstal doma. V době před listopadem 89 byla neprovdaná dvacetiletá dívka divná. Dnes je single život in do doby než člověk zestárne a nebude se mít o něho kdo postarat. A zvládne -li to ministerstvo pro osamění si tak zcela jistá nejsem. Máme-li čtyřprocentní menšinu homosexuálů, osamělí tvoří možná šestinu.
Bůh stvořil člověka, jako muže a ženu je stvořil. Požehnal jim a pravil množte se a podmaňte si tuto zemi. Bůh však míní a člověk mění. Sám sebe pasoval na stvořitele, porušil boží i přírodní zákony a stvořil třetí pohlaví. Tradiční rodina vymírá. A možná jednou nastane čas, kdy se naše zelenomodrohnědá planeta Země stane vesmírem bloudícím největším domovem důchodců. Plujícím korábem bez kormidelníka.
Vladislava Chourová
Bydlím u své kočky.
Mnohý řekne jen kočka. Obyčejná svéhlavá kočka, která uzná za vhodné, kdy se má přijít pomazlit nebo si vůbec najít na svého páníčka čas. Moje kočičky však jsou vznešené, umazlené bytosti s velkým kočičím srdíčkem. Prostě dámy i
Vladislava Chourová
MS v hokeji 2023.
Miluji hokej. Vlastně mě k němu přivedl můj tatínek. Zatímco on pln hrdosti celým svým srdcem fandil českému týmu, já jsem zase především v mladším věku fandila své zemi zaslíbené Kanadě, v níž jsem toužila žít. Jenže jak se říká,
Vladislava Chourová
Staří jako Metuzalém a upachtění jako Mojžíš aneb důchod in memoriam.
Metuzalém žil neuvěřitelných 969 let. Tak praví kniha Genesiis. Dle vědeckého bádání se však může jednat o písařskou či překladatelskou chybu a Metuzalém by se na tamní dobu dožil úctyhodného Bohem požehnaného věku 81 let, kdy
Vladislava Chourová
Darinka. Tam za duhovým mostem
Tolik let už uplynulo od doby, co jsem opustila říši lidí, svých milovaných a přešla přes duhový most. Je to přesně dvanáct let. A přesto si vše pamatuji úplně přesně. Jako by to bylo včera. Před lety si mě pořídila navzdory svým
Vladislava Chourová
Myšpulka z trojské ZOO se loučí se svými přáteli. Ví, že navždy.
Dlouho jsem se neozvala, já vím. Přece jen už jsem kočičí babička a i když stále vitální, věk už se stále více hlásí o slovo a stejně tak,
Vladislava Chourová
Příliš mladí na důchod, příliš staří na práci.
Kdo by to před téměř pětatřiceti lety, kdy se na Václaváku zvonilo klíči ve jménu nové naděje tušil, že stávající ekonomika bude závislá na práci babiček a dědů. Prarodičů utvářející rodinu a pěstujících ve svých vnoučatech něhu,
Vladislava Chourová
Je to děs a hrůza. To nedáme říkají jedni. Je to potřeba oponují druzí.
Důchodová reforma je takřka po třiceti letech zdá se na spadnutí. Zatímco se o ní pouze mluvilo, nikdo z politiků nenašel odvahu kopnout do onoho pomyslného kamene. A společnost rok od roku stále více stárla. A dnes po zvolení
Vladislava Chourová
Svět bez důchodců. Aneb nevážně vážně.
Dvacet let po té. Země koruny české zestárla. Lev ztratil svou pomyslnou sílu stejně tak jako národní měna. Zůstalo jen pár pamětníků, kteří po celoživotní a často i úmorné práci odešli na zasloužený odpočinek jakého si užívali
Vladislava Chourová
Růže která neuvadne.
Je to až neuvěřitelné, kolik uplynulo vody od tragické smrti nejsledovanější ženy světa princezny Diany. Je to již čtvrtstoletí, co tady s námi už není. Bylo tak těžké uvěřit té zprávě o smrti královny lidských srdcí. Princezny z
Vladislava Chourová
Už se mi nechce jít dál.
Právě v tento čas se mi vybavil jeden z textů písničky Hany Zagorové. Odešla čistá šlechetná duše. Hana Zagorová zesnula. Pamatuji se na svá školní léta ve vesnické malotřídce, kde se pro nás dospívající dívky právě Hanka
Vladislava Chourová
Váleční uprchlíci v Česku. Zkáza nebo naděje.
To co se stalo na Ukrajině se nikdy stát nemělo. Válka zkrátka do civilizované Evropy 21. století nepatří. Největším predátorem na světě není levhard, panter či jiné zvíře, ale člověk. Tvor, který se povýšil nad samotného Boha.
Vladislava Chourová
Stařec s prstem na spoušti.
Neznám Vladimíra Vladimíroviče Putina natolik, abych ho mohla dopodrobna rozebrat zrovna tak jako ukrajinského presidenta Volodyje Zelenského. Do jejich niter nevidí nikdo, pouze Bůh. Věkový průměr dožití v Rusku činí plus mínus
Vladislava Chourová
Dopis mamince.
Milá maminko. Blíží se magické datum 22.2.2022, které má přinést světu štěstí a také novou naději. Tak to prý vidí hvězdy a ty jak známo, nikdy nelžou. Já však kdesi hluboko uvnitř cítím smutek. V tento čas uplyne neuvěřitelných
Vladislava Chourová
Dominika Gottová - Pro tebe.
Také jsem si nemohla nechat ujít skladbu od nejstarší dcery hudební legendy Karla Gotta Dominiky, kterou odrecitovala s propojením sladké francouzštiny Gabriela Grilloti. Tato skladba dá se říci vyzněla jako zpověď do nebe osudem
Vladislava Chourová
Česko hledá národního ptáka.
Cožpak o to, o různé ptáky by nouze nebyla. Buď se nám tady vznášejí holubičky nebo krouží pták ódeesák, který se právě usadil ve vládě. Ty poletující holubičky si dokážeme lehce představit. Takové vrkající hrdličky. A holub
Vladislava Chourová
Karel.
Na tento film jsem se do kina dostala až napotřetí. Vždy bylo vyprodáno do posledního místa. Po skončení dokumentu se z řad diváků ozval obrovský aplaus, pocta Mistrovi. Těsně před odchodem diváci povstali a mnozí sklonili
Vladislava Chourová
Území starých.
Poslední sčítání lidu potvrdilo jen to, před čím mocipáni světa zavírají či jen přivírají oči. Česká společnost zestárla a to docela rapidně. Nejvíce lidí v produktivním věku je čtyřicátníku a pětačtyřicátníků. O padesátnících a
Vladislava Chourová
Padesátníci. I my chceme pracovat, i my máme právo důstojně žít.
Milí zaměstnavatelé. Ano, vy, co tak horlivě roníte své krokodýlí slzy, kterak vám chybí schopní zaměstnanci a covid 19 vám stále nedovoluje dovézt tolik žádanou levnou pracovní sílu z východu. Nutně nás zaměstnance potřebujete.
Vladislava Chourová
Popelka zůstane v našich srdcích navždy vepsaná.
Té zprávě jsem nemohla uvěřit tak jako mnozí z nás. Nikdo tady nebudeme věčně a plamínek naší svíce jednoho dne pohasne. Někomu dřív, jinému později. Předplacené to tady nemá nikdo z nás a smrt se usmlouvat nedá. Je jí zcela fuk,
Vladislava Chourová
To mám vzít polonahou holku před Parlament?!!
Jsem zkrátka malé pivo. Co nadělám. Ale někdy, zvláště nyní v té prapodivné době v jaké už rok a nějaký ten pátek žijeme to může mít i své výhody. Už jsem potřebovala nové legíny na zaběhání si v přírodě a na kolo. Sluníčko zve
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 104
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1128x