Když zestárne stát.
nemohou si být jednotlivé kraje zcela tak jisti, že se peněžitá částka spravedlivě přerozdělí. A neobdrží-li je včas, dojde k propouštění zaměstnanců v sociálních službách, jen si nedokážu představit jakých. Pečovatelek je již dnes zoufale málo a pokud některou z nich ještě jednotlivá sociální zařízení propustí, mohou už rovnou ať už domov pro seniory, stacionář, pobytové zařízení pro zdravotně handicipované či azylový dům pro opuštěné matky s dětmi rovnou zavřít. Už jen z důvodu epidemie, podvýživy, nedostatku osobní hygieny kterou si tito lidé sami nedokáží obstarat. Nevítanými hosty by se ve větší míře v těchto ústavech zcela jistě stali žloutenka, štěnice a svrab. Musela by být pro tamní obyvatele vyhlášena karanténa, mnohonásobně by se zvýšila úmrtnost. A kam by vůbec šli ti staří lidé, kteří třeba vůbec nikoho nemají, kdyby se pobytové zařízení v němž našli azyl a kde prožívají závěrečnou část období svého mnohdy už tak těžkého života uzavřelo. Patrně by rozšířili armádu bezdomovců.
Trochu jiná situace panuje v soukromých zařízeních. Sice nějaké dotace dostávají také, ale většinu si hradí klienti ze svých příjmů. Jedná se spíše o movitější klientelu či jim na pobyt přispívají děti. Ne každý důchodce si ale takové zařízení může dovolit a mnohdy musí být vděčný za uvolněné místo na které několik let čekal. Populace stárne mílovými kroky a nad čím dříve demografové zvedali varovný prst se stává holou skutečností. Peněz v sociálních službách nikdy nebude dost a časem se mladší senioři budou starat o starší seniory. Už dnes jsou mnohé pečovatelky takřka před důchodem zrovna tak jako lékaři, zubaři, zdravotní sestřičky. Stát na jedné straně nehorázně rozhazuje a na té druhé ty peníze někde musí zkrátka chybět. Studenti a senioři nad pětašedesát let sice dostali veledar cestovat dopravou zdarma či takřka zdarma, ale úplně tak tomu není. Možná se budou mladí muset smířit s horší kvalitou vzdělání a ti staří si připlatí jinde, třeba právě v těch sociálních službách. Nic není zadarmo zvláště na tomto světě ne. Jen jsem zvědavá, kolik demonstrantů vyrazí do ulic až se jejich rodiče ocitnou na ulici, pokud se ty dvě chybějící miliardy skutečně nenajdou.
Když už ministryně práce a sociálních věcí Maláčová se svými věčnými experimenty neví kde chybějící peníze na sociální služby vzít, navrhuje ministryně financí Schillerova hnutí ANO zvednout několikanásobně daň z nemovitosti, která se mnohde ale už zvýšila natolik, že ji mnozí platili nadvakrát v jednotlivých splátkách. Především lidé starší a ovdovělí. Takže se tímto beztak nic nevyřeší, jen stát vyplatí další sociální dávky a doplatky na bydlení. Ono je pro menší města, kde jsou nízké platy s průměrem 15 000 - 16 000 hrubého či žije většinou starší populace a senioři těžké rozhodování ve výběru jakýkoliv daní. Výnosy jsou nevalné. A to nepočítám chybějící pracovní síly které začnou brzy utlumovat ekonomiku. Odkud a kde potom stát potřebné peníze vezme když pokladnice není bezedná a měšec se zlaťáky začne být brzy pěkně proděravělý. Lidé nejsou zkrátka nikde, dokonce Chorvatsko oznámilo zhoršení služeb v turistické sezóně pro nedostatek personálu v jednotlivých letoviscích.
Mnozí politici opět volají po zvýšení hranice pro odchod do důchodu. Jenže prorezavělý stroj horko těžko bude vykonávat svěřenou činnost bez chyb, stále svěží a motivovaný osm, dvanáct hodin. A sami zaměstnavatelé už ani o unavené lidi po šedesátce nestojí. Není tomu tak dávno, než se ekonomika rozjela na plné obrátky že už padesátník znamenal pro trh práce vetchého starce. Zvláště nosil li sukni a staral se o své stárnoucí rodiče. To raději zaměstnají cizince či rovnou kde to jde roboty. A sami starší lidé, kteří by měrami minulého režimu si již dávno po celoživotní práci užívali zaslouženého odpočinku raději odcházejí do předčasného důchodu i když finančně tratí.
Co si budeme namlouvat, stát zestárl. Mnohá města hlásí průměrný věk obyvatelstva 44 let, venkov dokonce 53 a postupně vymírá, což už o něčem vypovídá. Vlastně i náš premiér a president jsou pánové v důchodu. Zestárla i poslanecká sněmovna. Ať už spor ministryň o dofinancování sociálních služeb dopadne jakkoliv, je to běh na velmi krátkou trať. Pokud se nestane zázrak a nebude objeven elixír věčného mládí, či si nerovnoměrný populační stav jak říkával můj tatínek nesrovná sama příroda. Změna klimatu možná vše vyřeší sama či nedej bože, nevzplane válka a i ta je vskutku reálná až se začne bojovat o vodu a mohutná migrace z vyprahlých oblastí pohne kontinenty. Zajímavé je, že v domovech pro seniory nevídáme příliš Romů, v Itálii či arabských zemích takováto zařízení skoro neznají a na Ukrajině lidem důchod jednou přijde a pak zase ne. O své rodiče se povětšinou postarají vlastní děti, tak jako tomu bývalo za časů našich babiček. A uživila li matka za války tři, čtyři děti, v době blahobytu uživit svou matku by až takový problém být nemusel.
Nevím jak se změnil a v budoucnosti změní pohled společnosti na seniory. Pamatuji se na jeden předvolební mítink kdy se volili primátoři a krajští hejtmani. Jeden z nich vydával žetonky na jídlo a různé soutěže, které se měly vhazovat do průhledných schránek. Ty se pak směnily za peníze a byly věnovány určenému účelu. Schránky byly celkem čtyři. Jedna určená pro domovy seniorů, druhá pro zdravotníky, třetí hasiče a čtvrtá psí útulek. Zatímco ty pro hasiče a psí útulek doslova přetékaly, špatně na tom nebyli ani zdravotníci, ve schránce určené seniorům se na dně krčilo jen pár žetonů, které nakonec politik sám doplnil.
Vladislava Chourová
Bydlím u své kočky.
Mnohý řekne jen kočka. Obyčejná svéhlavá kočka, která uzná za vhodné, kdy se má přijít pomazlit nebo si vůbec najít na svého páníčka čas. Moje kočičky však jsou vznešené, umazlené bytosti s velkým kočičím srdíčkem. Prostě dámy i
Vladislava Chourová
MS v hokeji 2023.
Miluji hokej. Vlastně mě k němu přivedl můj tatínek. Zatímco on pln hrdosti celým svým srdcem fandil českému týmu, já jsem zase především v mladším věku fandila své zemi zaslíbené Kanadě, v níž jsem toužila žít. Jenže jak se říká,
Vladislava Chourová
Staří jako Metuzalém a upachtění jako Mojžíš aneb důchod in memoriam.
Metuzalém žil neuvěřitelných 969 let. Tak praví kniha Genesiis. Dle vědeckého bádání se však může jednat o písařskou či překladatelskou chybu a Metuzalém by se na tamní dobu dožil úctyhodného Bohem požehnaného věku 81 let, kdy
Vladislava Chourová
Darinka. Tam za duhovým mostem
Tolik let už uplynulo od doby, co jsem opustila říši lidí, svých milovaných a přešla přes duhový most. Je to přesně dvanáct let. A přesto si vše pamatuji úplně přesně. Jako by to bylo včera. Před lety si mě pořídila navzdory svým
Vladislava Chourová
Myšpulka z trojské ZOO se loučí se svými přáteli. Ví, že navždy.
Dlouho jsem se neozvala, já vím. Přece jen už jsem kočičí babička a i když stále vitální, věk už se stále více hlásí o slovo a stejně tak,
Vladislava Chourová
Příliš mladí na důchod, příliš staří na práci.
Kdo by to před téměř pětatřiceti lety, kdy se na Václaváku zvonilo klíči ve jménu nové naděje tušil, že stávající ekonomika bude závislá na práci babiček a dědů. Prarodičů utvářející rodinu a pěstujících ve svých vnoučatech něhu,
Vladislava Chourová
Je to děs a hrůza. To nedáme říkají jedni. Je to potřeba oponují druzí.
Důchodová reforma je takřka po třiceti letech zdá se na spadnutí. Zatímco se o ní pouze mluvilo, nikdo z politiků nenašel odvahu kopnout do onoho pomyslného kamene. A společnost rok od roku stále více stárla. A dnes po zvolení
Vladislava Chourová
Svět bez důchodců. Aneb nevážně vážně.
Dvacet let po té. Země koruny české zestárla. Lev ztratil svou pomyslnou sílu stejně tak jako národní měna. Zůstalo jen pár pamětníků, kteří po celoživotní a často i úmorné práci odešli na zasloužený odpočinek jakého si užívali
Vladislava Chourová
Růže která neuvadne.
Je to až neuvěřitelné, kolik uplynulo vody od tragické smrti nejsledovanější ženy světa princezny Diany. Je to již čtvrtstoletí, co tady s námi už není. Bylo tak těžké uvěřit té zprávě o smrti královny lidských srdcí. Princezny z
Vladislava Chourová
Už se mi nechce jít dál.
Právě v tento čas se mi vybavil jeden z textů písničky Hany Zagorové. Odešla čistá šlechetná duše. Hana Zagorová zesnula. Pamatuji se na svá školní léta ve vesnické malotřídce, kde se pro nás dospívající dívky právě Hanka
Vladislava Chourová
Váleční uprchlíci v Česku. Zkáza nebo naděje.
To co se stalo na Ukrajině se nikdy stát nemělo. Válka zkrátka do civilizované Evropy 21. století nepatří. Největším predátorem na světě není levhard, panter či jiné zvíře, ale člověk. Tvor, který se povýšil nad samotného Boha.
Vladislava Chourová
Stařec s prstem na spoušti.
Neznám Vladimíra Vladimíroviče Putina natolik, abych ho mohla dopodrobna rozebrat zrovna tak jako ukrajinského presidenta Volodyje Zelenského. Do jejich niter nevidí nikdo, pouze Bůh. Věkový průměr dožití v Rusku činí plus mínus
Vladislava Chourová
Dopis mamince.
Milá maminko. Blíží se magické datum 22.2.2022, které má přinést světu štěstí a také novou naději. Tak to prý vidí hvězdy a ty jak známo, nikdy nelžou. Já však kdesi hluboko uvnitř cítím smutek. V tento čas uplyne neuvěřitelných
Vladislava Chourová
Dominika Gottová - Pro tebe.
Také jsem si nemohla nechat ujít skladbu od nejstarší dcery hudební legendy Karla Gotta Dominiky, kterou odrecitovala s propojením sladké francouzštiny Gabriela Grilloti. Tato skladba dá se říci vyzněla jako zpověď do nebe osudem
Vladislava Chourová
Česko hledá národního ptáka.
Cožpak o to, o různé ptáky by nouze nebyla. Buď se nám tady vznášejí holubičky nebo krouží pták ódeesák, který se právě usadil ve vládě. Ty poletující holubičky si dokážeme lehce představit. Takové vrkající hrdličky. A holub
Vladislava Chourová
Karel.
Na tento film jsem se do kina dostala až napotřetí. Vždy bylo vyprodáno do posledního místa. Po skončení dokumentu se z řad diváků ozval obrovský aplaus, pocta Mistrovi. Těsně před odchodem diváci povstali a mnozí sklonili
Vladislava Chourová
Území starých.
Poslední sčítání lidu potvrdilo jen to, před čím mocipáni světa zavírají či jen přivírají oči. Česká společnost zestárla a to docela rapidně. Nejvíce lidí v produktivním věku je čtyřicátníku a pětačtyřicátníků. O padesátnících a
Vladislava Chourová
Padesátníci. I my chceme pracovat, i my máme právo důstojně žít.
Milí zaměstnavatelé. Ano, vy, co tak horlivě roníte své krokodýlí slzy, kterak vám chybí schopní zaměstnanci a covid 19 vám stále nedovoluje dovézt tolik žádanou levnou pracovní sílu z východu. Nutně nás zaměstnance potřebujete.
Vladislava Chourová
Popelka zůstane v našich srdcích navždy vepsaná.
Té zprávě jsem nemohla uvěřit tak jako mnozí z nás. Nikdo tady nebudeme věčně a plamínek naší svíce jednoho dne pohasne. Někomu dřív, jinému později. Předplacené to tady nemá nikdo z nás a smrt se usmlouvat nedá. Je jí zcela fuk,
Vladislava Chourová
To mám vzít polonahou holku před Parlament?!!
Jsem zkrátka malé pivo. Co nadělám. Ale někdy, zvláště nyní v té prapodivné době v jaké už rok a nějaký ten pátek žijeme to může mít i své výhody. Už jsem potřebovala nové legíny na zaběhání si v přírodě a na kolo. Sluníčko zve
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 104
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1128x