Demokracie na protézách.
hřímalo takřka 700 000 hlasů. Zde skutečně svitla naděje, že alespoň část světa bude tou lepší se skutečnou lidskou tváří a naivní idea, že z chudých východních příbuzných jak byli nazýváni a zároveň opovrhováni svými movitějšími západními sousedy se stanou takřka ze dne na den milionáři. Tehdejší atmosféra byla naprosto úžasná už tím, že se všichni spojili v jedno. A právě v jednotě se skrývá obrovská síla. A také rodině. Co zmůže sám takový voják v poli, i když dnes i on nás v tu ránu může poslat do pekel či nebe ocitneme-li se na nepravém místě v nesprávný čas. Ač patřila k vyjukaným dvacetiletým zajícům a v Praze žila jen chvíli, fascinovala mne ta otevřená lidská srdce a všudypřítomná všeobjímající láska. A také nezměrná touha lidu pohnout středoevropskými dějinami.
Čtyřicetiletá nadvláda totalitního režimu se pod silou vůle lidu rozpadala den po dni, týden po týdnu jako domeček z karet. Lidé k sobě měli tak strašně blízko a to patrně poprvé a naposled. Tehdy dorazil demonstranty přijel pozdravit a podpořit sám papež Jan Pavel II, ikona tamní doby ve svém papa mobilu což bylo nezvratné znamení shůry, že staré pořádky právě skončily. Čas ubíhal mílovými kroky a po sluníčkových dnech přišla ledová sprcha. Do růžové zahrady v níž vládla pravda a láska vítězící nad lží a nenávistí vtrhl neúprosný kapitalismus a ostré lokty drtily vše kolem. Ten kdo nestačil rychlému tempu, musel z kola ven a kdo nešel s námi, šel proti nám tak jako za starých dobrých časů. Na tom se nic nezměnilo. Rudá barva se přelila do modré a jelo se dál. A zeptal-li se Václav Neckář jako buržoazní parchant kam se poděl mlíkař a slušnost ve filmu Skřivánci na niti, naskytla se otázka a kam se poděl člověk jako neopakovatelná jedinečná lidská bytost, vzájemná úcta, respekt. A ač mnozí prokoukli, bylo již pozdě. Z rozjetého vlaku se nedalo jen tak lehce vystoupit.
První sladké demokratické sny pozvolna začaly hořknout jako pelyněk. Začala se pomalu bortit i sláva velké a doposud nezlomné ODS, do níž lidé vkládali důvěru a v prvopočátcích svobody v ní spatřili novou spasitelku. A nespokojený lid, co vystřízlivěl z opojné svobody kterou si každý vyložil tak nějak po svém znovu plnil náměstí s jediným požadavkem DEMISI. Nad hlavami státními vlajkami obalených demonstrantů vlály transparenty s hesly jako ODStupte, či máme hole v ruce. Většině strůjců sametové revoluce bylo lehce přes dvacet. Dnes jsou z nich pomalu předdůchodci. Jedni vysmátí jak šafářův dvoreček, druzí zlomeni životem a třetím je vše tak nějak jedno. Žijí si svým vlastním životem tak jako žili v dobách svého dětství a dospívání se svými rodiči. Chata, rodina, práce, koníčky, zábava, přátelé. Životem propluli se zdravým selským rozumem a do podzimu svého života přichází zlatou střední cestou.
A pak jsou plné hřbitovy obětí divokých devadesátých let co chtěli mít všechno hned a nejlépe hned teď co neznali nejmenší slitování se sebou samými ani s jinými. A také jejich obětí, obětí doby. Připadá mi, že ta skutečná demokracie nepřišla a možná už ani nepřijde. Nebo se zde jen krátce pozdržela a šla zase o dům dál. Spíše vládne chaos. Člověk je člověku spíše vlkem a vyřčený slib nemá cenu ani kočičího zlata. Chaos, obavy z budoucnosti a nejistota vládne světem a to nejen v naší maličké zemičce v srdci Evropy snící o pupku světa, která je dávno zaprodaná za druhoobčanství v EU a pojídání odpadu, který na západ od našich hranic ani Punťa nežere. Za stejnou práci bereme nižší platy, jsme brány za hlupáky které živí jen montovny a nyní dá-li vláda požehnání máme brát dokonce nižší plat než naši ukrajinští spolupracovníci. Tak tomu říkám skutečná demokracie být cizincem ve vlastní zemi kterou moji předci dlouze budovali a za níž prolili nevinnou krev.
A jestli ti demonstranti na Letné něco změní. Ano i ne. Vláda buďto nadále setrvá do řádných či předčasných voleb a pak nastoupí staronová složená z těch, co už nám zde vládly a zemi dovedli víme všichni či alespoň někteří kam. Stále dokola žvaní o něčem, co přece mohli tito politici za dobu svého vládnutí vykonat. Neudělali nic, nebo skoro nic. Namísto nekonečných žabomyších válek, braní kýbličku Jarouškovi Pepíčkem jsme mohli být o pořádný kus dál. Dávno už nikam nechodím. Nechci posloužit jako tupá ovce politikům třesoucím se na teplé židle a pak kde nic tu nic. Říká se hlas lidu, hlas boží. Ten rozhodl ve volbách a ten respektuji. A chci-li něco změnit, jdu volit. A pak děj se vůle boží.
Vladislava Chourová
Bydlím u své kočky.
Mnohý řekne jen kočka. Obyčejná svéhlavá kočka, která uzná za vhodné, kdy se má přijít pomazlit nebo si vůbec najít na svého páníčka čas. Moje kočičky však jsou vznešené, umazlené bytosti s velkým kočičím srdíčkem. Prostě dámy i
Vladislava Chourová
MS v hokeji 2023.
Miluji hokej. Vlastně mě k němu přivedl můj tatínek. Zatímco on pln hrdosti celým svým srdcem fandil českému týmu, já jsem zase především v mladším věku fandila své zemi zaslíbené Kanadě, v níž jsem toužila žít. Jenže jak se říká,
Vladislava Chourová
Staří jako Metuzalém a upachtění jako Mojžíš aneb důchod in memoriam.
Metuzalém žil neuvěřitelných 969 let. Tak praví kniha Genesiis. Dle vědeckého bádání se však může jednat o písařskou či překladatelskou chybu a Metuzalém by se na tamní dobu dožil úctyhodného Bohem požehnaného věku 81 let, kdy
Vladislava Chourová
Darinka. Tam za duhovým mostem
Tolik let už uplynulo od doby, co jsem opustila říši lidí, svých milovaných a přešla přes duhový most. Je to přesně dvanáct let. A přesto si vše pamatuji úplně přesně. Jako by to bylo včera. Před lety si mě pořídila navzdory svým
Vladislava Chourová
Myšpulka z trojské ZOO se loučí se svými přáteli. Ví, že navždy.
Dlouho jsem se neozvala, já vím. Přece jen už jsem kočičí babička a i když stále vitální, věk už se stále více hlásí o slovo a stejně tak,
Vladislava Chourová
Příliš mladí na důchod, příliš staří na práci.
Kdo by to před téměř pětatřiceti lety, kdy se na Václaváku zvonilo klíči ve jménu nové naděje tušil, že stávající ekonomika bude závislá na práci babiček a dědů. Prarodičů utvářející rodinu a pěstujících ve svých vnoučatech něhu,
Vladislava Chourová
Je to děs a hrůza. To nedáme říkají jedni. Je to potřeba oponují druzí.
Důchodová reforma je takřka po třiceti letech zdá se na spadnutí. Zatímco se o ní pouze mluvilo, nikdo z politiků nenašel odvahu kopnout do onoho pomyslného kamene. A společnost rok od roku stále více stárla. A dnes po zvolení
Vladislava Chourová
Svět bez důchodců. Aneb nevážně vážně.
Dvacet let po té. Země koruny české zestárla. Lev ztratil svou pomyslnou sílu stejně tak jako národní měna. Zůstalo jen pár pamětníků, kteří po celoživotní a často i úmorné práci odešli na zasloužený odpočinek jakého si užívali
Vladislava Chourová
Růže která neuvadne.
Je to až neuvěřitelné, kolik uplynulo vody od tragické smrti nejsledovanější ženy světa princezny Diany. Je to již čtvrtstoletí, co tady s námi už není. Bylo tak těžké uvěřit té zprávě o smrti královny lidských srdcí. Princezny z
Vladislava Chourová
Už se mi nechce jít dál.
Právě v tento čas se mi vybavil jeden z textů písničky Hany Zagorové. Odešla čistá šlechetná duše. Hana Zagorová zesnula. Pamatuji se na svá školní léta ve vesnické malotřídce, kde se pro nás dospívající dívky právě Hanka
Vladislava Chourová
Váleční uprchlíci v Česku. Zkáza nebo naděje.
To co se stalo na Ukrajině se nikdy stát nemělo. Válka zkrátka do civilizované Evropy 21. století nepatří. Největším predátorem na světě není levhard, panter či jiné zvíře, ale člověk. Tvor, který se povýšil nad samotného Boha.
Vladislava Chourová
Stařec s prstem na spoušti.
Neznám Vladimíra Vladimíroviče Putina natolik, abych ho mohla dopodrobna rozebrat zrovna tak jako ukrajinského presidenta Volodyje Zelenského. Do jejich niter nevidí nikdo, pouze Bůh. Věkový průměr dožití v Rusku činí plus mínus
Vladislava Chourová
Dopis mamince.
Milá maminko. Blíží se magické datum 22.2.2022, které má přinést světu štěstí a také novou naději. Tak to prý vidí hvězdy a ty jak známo, nikdy nelžou. Já však kdesi hluboko uvnitř cítím smutek. V tento čas uplyne neuvěřitelných
Vladislava Chourová
Dominika Gottová - Pro tebe.
Také jsem si nemohla nechat ujít skladbu od nejstarší dcery hudební legendy Karla Gotta Dominiky, kterou odrecitovala s propojením sladké francouzštiny Gabriela Grilloti. Tato skladba dá se říci vyzněla jako zpověď do nebe osudem
Vladislava Chourová
Česko hledá národního ptáka.
Cožpak o to, o různé ptáky by nouze nebyla. Buď se nám tady vznášejí holubičky nebo krouží pták ódeesák, který se právě usadil ve vládě. Ty poletující holubičky si dokážeme lehce představit. Takové vrkající hrdličky. A holub
Vladislava Chourová
Karel.
Na tento film jsem se do kina dostala až napotřetí. Vždy bylo vyprodáno do posledního místa. Po skončení dokumentu se z řad diváků ozval obrovský aplaus, pocta Mistrovi. Těsně před odchodem diváci povstali a mnozí sklonili
Vladislava Chourová
Území starých.
Poslední sčítání lidu potvrdilo jen to, před čím mocipáni světa zavírají či jen přivírají oči. Česká společnost zestárla a to docela rapidně. Nejvíce lidí v produktivním věku je čtyřicátníku a pětačtyřicátníků. O padesátnících a
Vladislava Chourová
Padesátníci. I my chceme pracovat, i my máme právo důstojně žít.
Milí zaměstnavatelé. Ano, vy, co tak horlivě roníte své krokodýlí slzy, kterak vám chybí schopní zaměstnanci a covid 19 vám stále nedovoluje dovézt tolik žádanou levnou pracovní sílu z východu. Nutně nás zaměstnance potřebujete.
Vladislava Chourová
Popelka zůstane v našich srdcích navždy vepsaná.
Té zprávě jsem nemohla uvěřit tak jako mnozí z nás. Nikdo tady nebudeme věčně a plamínek naší svíce jednoho dne pohasne. Někomu dřív, jinému později. Předplacené to tady nemá nikdo z nás a smrt se usmlouvat nedá. Je jí zcela fuk,
Vladislava Chourová
To mám vzít polonahou holku před Parlament?!!
Jsem zkrátka malé pivo. Co nadělám. Ale někdy, zvláště nyní v té prapodivné době v jaké už rok a nějaký ten pátek žijeme to může mít i své výhody. Už jsem potřebovala nové legíny na zaběhání si v přírodě a na kolo. Sluníčko zve
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 104
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1128x