Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Neobyčejně obyčejné putování toulavé kočičky Myšpulky trojskou ZOO.

Jmenuji se Myšpulka a už si ani přesně nepamatuji, kdo mi takové krásné jméno dal. Snad se tak prý jmenuje nějaká kytička nebo keříček s drobnými plody a něžnými kvítky. Jméno nějakého bezcenného plevele či čehosi jako je 

pichlavý bolševník by mi ani snad nedali. Brr. Moje maminka se již s obtěžkaným bříškem z něhož už se pomalu drásala ven má starší sestra usadila v trojské ZOO, kde našla klidné a bezpečné místo pro svá koťátka. A už zde s námi dětmi zůstala. Má starší sestřička mě příliš v oblibě neměla a já jsem se jí tak trochu bála. Přece jen byla silnější, statnější a odvážnější než já. Já jsem spíše taková křehká jemná kočičí duše asi jako ta kytička. Když už jsme našly svůj nový bezpečný domov v láskyplném prostředí obklopeném malebnou přírodou a zvířecími kamarády, přišly povodně. Psal se rok 2002. Stoletá voda zalila část ZOO a odplavila co se dalo. Ten hukot byl strašný a před valící se vodou nebylo takřka kam utéct. Ani nevím, jak jsme všechny tři tu zkázu přežily. Naši kočičí andělé strážní museli být v neustálé pohotovosti. Jen jsem koukala, kterak si tamní zvířátka a jejich ošetřovatelé projevovali vzájemnou oporu. Zvířecí duše i těla byla tak křehká a stejně zranitelná jako ta lidská. Mnohokrát jsem oplakala čtyřnohé kamarády kteří nepřežili. Rozbouřená Vltava si s sebou odnesla i čisté nevinné duše. Opravdovým hrdinou se stal lachtánek Gaston. Kolik jen kilometrů uplaval a když se konečně znavený a celý zesláblý dostal až v dalekém Německu do rukou záchranářů, uhynul. Odpočívej v pokoji drahý příteli. Ale má tady svého potomka a jeho jméno nese nová restaurace poblíž lanovky se sochou lachtana uprostřed jezírka. Když procházím okolo, pozvednu hlavu k nebesům a vím, že Gastonek už je tam za duhovým mostem šťastný a určitě vděčný že se na něho jen tak nezapomnělo. V srdci ZOO navždy zůstane vepsán zlatým písmem.

Byla jsem též u toho, když se po povodni zrodila nová ZOO a zvířátka se opět vrátila do svých příbytků kde jim nehrozí žádné nebezpečí a věřím, že už ani hrozit nebude. Nesmírná zásluha patří všem ošetřovatelům a pracovníkům trojské ZOO. Jsou to skuteční srdcaři a to vám přísahám na svou čest i kočičí svědomí. A také všem sponzorům a zcela bezejmenným lidem, kteří pro zvířátka opět postavili nové domovy a pro návštěvníky kus ráje na zemi. Byla to tvrdá práce, plna bolesti, nezhojených jizev na duši a hlubokých vzpomínek. Ale život jde dál a ZOO opět povstala jako bájný Fénix z popela a možná ještě krásnější než před tím. Kolikrát když jsem zpříma při svých toulkách zoologickou zahradou pohlédla do očí gorilákovi Ríšovi, občas se v nich zračil strach. A to strach z člověka, největšího predátora na světě. Gorily jsou tak statné, silné, obrovské a přesto křehké bytosti které člověk dokáže skolit jednou jedinou ranou jen tak pro potěšení. A pak se i mezi lidmi najdou pozemští andělé a zachraňují je. A z toho jsem moc smutná a netuším, kde se v člověku bere taková zloba, krvelačnost a nenávist k ostatním živým druhům. Od pána tvorstva by to chtělo více pokory k životu, vždyť ani on sám to tady nemá předplacené. Země mu nebyla o nic více ani o nic méně propůjčena než zvířatům.  Poctivě jsem svůj vytčený úsek obešla a pozdravila jsem se jak s tamními obyvateli tak i návštěvníky a ošetřovateli. A svůj provizorní příbytek jsem našla na lanovce, kde se o mě kluci a především jeden hodný pán vzorně starali. Jsem hodná, skromná kočička a také vděčná. Za obyčejné pohlazení, vlídné slovo, kapsičku i všechny dobré a milé lidi kteří se tady o mě starají. Když mi byla v chladných měsících zima a lanovka přestala jezdit, spávala jsem až nahoře na vyhřátém motoru odkud byl parádní rozhled do okolí. Byla jsem takový noční hlídač objektu.

Zprvu jsem byla trochu ostýchavá a dotyčného jsem si musela pořádně očichat tak jak to máme my kočičky ve zvyku. A když to byla hodná a citlivá duše stali se z nás přátelé. Já jsem potom příchozího vítala u branky jen s maličkou otázkou, zda mi nezapomněl přinést oblíbenou kapsičku. Však jsem si ji také náležitě odpracovala. Pomazlila jsem se s návštěvníky ZOO, zbavila cestující při nástupu na lanovku strachu z výšek anebo se s turisty zvěčnila na selfíčku. To milovali. Zvláště Japonci, Arabové a Rusové. S kolika národnostmi jsem se jen za tu dobu setkala a kolik různých světových jazyků slyšela. Zatímco lidé jich mají tisíce nám kočičkám stačí jediný kterým se domluvíme v Německu, Americe i Africe. Jedna paní mi dokonce ukazovala jak správně štípnout jízdenku v takovém zvláštním strojku. A docela nám to spolu šlo. Jsem sice malá, ale šikovná a učenlivá. Ahoj zvířátka, ahoj lidi, nezapomenu nikdy pozdravit jakmile někam vejdu nebo někoho potkám. Je to přece slušnost a tak mě maminka vychovala. Zvláštní je, že mnohdy mě pozdraví jen moji zvířecí přátelé. Lidé buďto něco nesrozumitelného zamumlají nebo neodpoví vůbec. A proč se neustále na sebe tolik mračí když se na obloze směje sluníčko a venku je tak hezky. Hlavně tady v ZOO. Prodávají tady různé laskominy, výtečná jídla i lahodnou zmrzlinu a ti dvounožci se tváří jakoby právě sežvýkali šťovík.

Nejkrásnější je ZOO brzy po ránu než přijdou první návštěvníci, to si opravdu užívám. Všude je božský klid a já se snažím uhodnout, odkud a ze které voriéry či výběhu pocházejí různé zvuky. Ty nejsilnější rozléhající se široko daleko vydávají opice a pak také plameňáci. Netušila jsem, jak dokáží tito růžoví dlouhonozí elegáni zakřičet. A také jsem se snažila zjistit, proč stojí na jedné tenké nožce a jak se na ní mohou udržet. připadá mi to dosti legrační. Až mi jeden z nich prozradil, že si takto šetří energii. Postoj na jedné nožce vydá méně než když stojí ve vodě na obou. Možná nedostanou rýmu, ale že bych zrovna  musela stát na třech pacinkách. Baletka nejsem a nejmladší už také ne. Ahoj kočičky, nesmím zapomenout pozdravit své o něco větší kamarádky ve výběhu u pavilonu šelem. Občas si se mnou zajde popovídat kočka rybářská s obrovskými kukadly. Vypadá stejně jako já či skoro stejně jen má mezi prsty plovoucí blány jako žába. A miluje ryby stejně tak jako já. Jsou přece zdravé a já preferuji zdravý životní styl. Je mi sice už šestnáct let, ale přepočteno na věk lidský tak něco přes sedmdesát. A stále jsem kočka. A také čiperka. Jen mě už občas pobolívá nožička. Buď jsem se někde o něco uhodila nebo se naplno hlásí stáří. Lidé říkají, že zmiňovat věk ženy je neslušné a stejně je to jen pouhopouhé číslo v kalendáři, ale já se za něho nestydím. Stejně ho nezapřu.

Když jsem se byla podívat za kamarády lachtany, uviděla jsem takového lachtaního dědečka s prošedivělým čumáčkem i fousky. Sice už tolik nevydržel pod vodou na jeden nádech jako za mlada, ale jeho ladný kotoul byl obdivuhodný. Pak se uvelebil na lachtaní pláži a vyhříval se na sluníčku. Tak jako to dělávám já. Vitamín D potřebují nejen lidé, ale také my zvířátka. Aby jsme byla dlouho zdravá a přinášela jsme vám lidem spoustu radosti a potěšení. Pozor, kam koukáš, dávej pozor. Prohnal se kolem mě dvounožec s očima upřenýma do mobilu. Lidé už se snad zapomněli radovat z té neutuchající krásy kolem, vnitřně si ji umět prožít.  Každého okamžiku. A to je velká škoda vše co nejrychleji proletět. Co si asi mohou odnést za zážitky, hezké vzpomínky až jednou zestárnou. Na věky tady nejsou. Přece nejsou nesmrtelní. A super hrdinové se železnou maskou také ne. Jen se tak tváří. Setkat se v parku s naším gorilákem Ríšou, třásli by se jako osiky. Stejně jako já, kdyby třeba v noci utekl lev. A teď mne prosím omluvte, jdu sehnat něco k snědku. Z toho vyprávění už mi mezitím pěkně vyhládlo. Tak pokračování příště. Pac

Autor: Vladislava Chourová | neděle 29.9.2019 13:01 | karma článku: 16,07 | přečteno: 292x
  • Další články autora

Vladislava Chourová

Bydlím u své kočky.

Mnohý řekne jen kočka. Obyčejná svéhlavá kočka, která uzná za vhodné, kdy se má přijít pomazlit nebo si vůbec najít na svého páníčka čas. Moje kočičky však jsou vznešené, umazlené bytosti s velkým kočičím srdíčkem. Prostě dámy i

16.9.2023 v 19:38 | Karma: 19,56 | Přečteno: 402x | Diskuse| Společnost

Vladislava Chourová

MS v hokeji 2023.

Miluji hokej. Vlastně mě k němu přivedl můj tatínek. Zatímco on pln hrdosti celým svým srdcem fandil českému týmu, já jsem zase především v mladším věku fandila své zemi zaslíbené Kanadě, v níž jsem toužila žít. Jenže jak se říká,

16.5.2023 v 17:04 | Karma: 9,24 | Přečteno: 219x | Diskuse| Společnost

Vladislava Chourová

Staří jako Metuzalém a upachtění jako Mojžíš aneb důchod in memoriam.

Metuzalém žil neuvěřitelných 969 let. Tak praví kniha Genesiis. Dle vědeckého bádání se však může jednat o písařskou či překladatelskou chybu a Metuzalém by se na tamní dobu dožil úctyhodného Bohem požehnaného věku 81 let, kdy

13.5.2023 v 15:28 | Karma: 15,27 | Přečteno: 458x | Diskuse| Politika

Vladislava Chourová

Darinka. Tam za duhovým mostem

Tolik let už uplynulo od doby, co jsem opustila říši lidí, svých milovaných a přešla přes duhový most. Je to přesně dvanáct let. A přesto si vše pamatuji úplně přesně. Jako by to bylo včera. Před lety si mě pořídila navzdory svým

16.4.2023 v 14:50 | Karma: 10,09 | Přečteno: 122x | Diskuse| Miniblogy

Vladislava Chourová

Myšpulka z trojské ZOO se loučí se svými přáteli. Ví, že navždy.

Dlouho jsem se neozvala, já vím. Přece jen už jsem kočičí babička a i když stále vitální, věk už se stále více hlásí o slovo a stejně tak,

23.2.2023 v 23:43 | Karma: 24,37 | Přečteno: 552x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině

26. dubna 2024

Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...

Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců

26. dubna 2024

Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...

Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině

25. dubna 2024  23:07

V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...

Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie

25. dubna 2024  21:23

Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 104
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1128x
Kdo vůbec jsem. Prostě obyčejně neobyčejná ženská. Aktivně sportuji, miluji zvířata, přírodu, ráda se podívám na hezký film či přečtu hezkou knížku. Věřím v anděly strážné kteří u mě mají často pohotovost, boží mlýny a lásku, krásnou, čistou a upřímnou která může mít klidně čtyři nožičky a po celý rok nosit kožíšek.

Seznam rubrik