Pomalu končí éra celé jedné generace.
Gottem odešla a bohužel nadále bude odcházet celá jedna generace úžasných lidí pojící je společný název stará dobrá škola. Je to generace našich prarodičů a rodičů, kdy po světě ještě chodila ctnost, pokora a vzájemná úcta co zanechala odlesk takřka v každé šlépěji, myšlence i srdci. Obdivuhodní lidé co nám zde toho spoustu zanechali ve věčném odkazu ohromujících děl, moudrých myšlenek, činech i skutcích či krásných slovech naplněných šlechetností duše, která se navždy vlijí do lidských srdcí a z paměti národa je nevymaže čas ani dějiny. Odkazů z nichž na budoucí generace zavane nostalgický dech minulosti a v něčem doslova božských vzpomínek na ony staré dobré časy. Říkává se, že se stářím jakoby odešlo to krásné a s mládím se zase vracelo. I když v jiné podobě. Na věčnost odcházejí a budou odcházet velikáni své doby i lidé zcela bezejmenní. Zatímco nad jedněmi pláče celá země nad těmi druhými nezvlhne jediné oko, odcházejí v zapomnění jen jako kalendářní číslo které na poslední cestu svým zpěvem vyprovází jen ptactvo nebeské. Jakoby s těmito lidmi odešla i část prostého lidství. Projev neskonalé soudržnosti jakou jen může člověk s člověkem mít. Smutným jevem zůstává, že ta skutečná lidskost, kdy odhodíme všechny ty železné masky a brnění chránící nás před před okolním světem společně s brýlemi ochraňujícími náš zrak před spatřením veškeré té bídy světa vytryskne z našeho nitra až tehdy kdy nás postihne nějaká katastrofa nebo tragédie či neočekávaný moment kdy nám život obrátí o sto osmdesát stupňů jedna jediná vteřina. Tak jako tomu bylo při skonu Mistra v němž mnozí lidé nacházeli klid a útěchu v jakékoliv době a jakémkoliv věku. A snad ho i pojali jako nesmrtelného. Bůh přece nemůže zemřít.
Karel Gott byl zpěvákem své doby. Jeho písničky odchovaly ponejvíce generaci 45+. Řada zpěváků mé věkové kategorie Petr Kotvald a Standa Hložek, Lucka Bílá, Linda Finková, Iveta Bartošová, aj. s nimiž jsem prožívala své pubertální diskohrátky kdy rodiče naprosto šílely, se prolínala s pěveckými idoly mých rodičů, Karel Gott, Eva Pilarová, Jiří Štědroň, Karel Hála, Hana Zagorová, Helena Vondráčková, Iveta Simonová aj. Babička ještě milovala Josefa Zímu a Jožku Černého zrovna tak jako tatínek a v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele i já. A jak tak šel čas ptala jsem se sebe samé zda stárnu tak rychle já nebo ti zpěváci. Neubránila jsem se dojetí při pohledu na téměř devadesátiletou babičku, která si přišla vyvstát frontu na Žofín aby dala poslední sbohem člověku, legendě, která ji provázela po většinu života. Karel Gott byl idol mých dětských let a navždy jím zůstane. Skutečný frajer jak říkával můj tatínek. Normální, lidský. Nehrál si na Boha ač jím už dávno byl v hloubi lidských srdcí a navždy zůstane. A nyní jsme tu my. Husákovy děti. I my máme svou legendu a to Jardu Jágra. Jestli-že byl Gott bohem hudby, Jaromír je bohem hokeje. I on v určitém věku nalezl svého boha, dospěl k životní moudrosti a pokoře. Sílu mu dává víra a nesmírná pracovitost, to mají s Karlem takřka společné. A pak už zřejmě bude jen předlouhá mezera než se zrodí nová hvězda světového formátu jejíž srdce nikdy nepohasne. Pohlíží-li na nás božský Kája z nebe, zemi skropenou slzami bolesti, milovanou Bertramku jež se změnila ve vzpomínkové světelné pole, naplněný Žofín i svatovítskou katedrálu, určitě si ani tam mezi anděly neodpustí pronést onu větu. " tak tohle jsem opravdu nečekal..."
Škoda jen, že tento nádherný projev lidskosti v nás patrně nezůstane nadlouho a opustí nás s pohřbem Mistra. Vrátíme se zpět do svých zajetých kolejí a na dlouho umlkne i zvon znějící z hor co rozechvěl srdce a zjemnil duše. Kdy se ani tvrdí chlapi nestyděli za své slzy. Možná i časem pod tíhou každodenních starostí zapomeneme na to jak krásné a vzácné byly ty chvíle okamžiku, kdy jsme se opět stali lidmi. Takovými jaké nás stvořil náš nebeský otec a jaké nás viděl Pan Karel Gott. A jelikož se blíží dušičkové období, netruchleme jen pro mrtvé, ale věnujme se těm které milujeme a ony milují nás. Ten chladný náhrobní kámen na něž kanou hořké slzy a jemuž sdělujeme slova nevyřčená dokud byl čas nepochopí, neobejme nás a ani nám nesetře poslední slzu z tváře. Snad největší hodnotu skutečné lásky člověk pozná tehdy až když navždy milovanou bytost ztratí. Ať už nosí jakoukoliv podobu.
Vladislava Chourová
Bydlím u své kočky.
Mnohý řekne jen kočka. Obyčejná svéhlavá kočka, která uzná za vhodné, kdy se má přijít pomazlit nebo si vůbec najít na svého páníčka čas. Moje kočičky však jsou vznešené, umazlené bytosti s velkým kočičím srdíčkem. Prostě dámy i
Vladislava Chourová
MS v hokeji 2023.
Miluji hokej. Vlastně mě k němu přivedl můj tatínek. Zatímco on pln hrdosti celým svým srdcem fandil českému týmu, já jsem zase především v mladším věku fandila své zemi zaslíbené Kanadě, v níž jsem toužila žít. Jenže jak se říká,
Vladislava Chourová
Staří jako Metuzalém a upachtění jako Mojžíš aneb důchod in memoriam.
Metuzalém žil neuvěřitelných 969 let. Tak praví kniha Genesiis. Dle vědeckého bádání se však může jednat o písařskou či překladatelskou chybu a Metuzalém by se na tamní dobu dožil úctyhodného Bohem požehnaného věku 81 let, kdy
Vladislava Chourová
Darinka. Tam za duhovým mostem
Tolik let už uplynulo od doby, co jsem opustila říši lidí, svých milovaných a přešla přes duhový most. Je to přesně dvanáct let. A přesto si vše pamatuji úplně přesně. Jako by to bylo včera. Před lety si mě pořídila navzdory svým
Vladislava Chourová
Myšpulka z trojské ZOO se loučí se svými přáteli. Ví, že navždy.
Dlouho jsem se neozvala, já vím. Přece jen už jsem kočičí babička a i když stále vitální, věk už se stále více hlásí o slovo a stejně tak,
Vladislava Chourová
Příliš mladí na důchod, příliš staří na práci.
Kdo by to před téměř pětatřiceti lety, kdy se na Václaváku zvonilo klíči ve jménu nové naděje tušil, že stávající ekonomika bude závislá na práci babiček a dědů. Prarodičů utvářející rodinu a pěstujících ve svých vnoučatech něhu,
Vladislava Chourová
Je to děs a hrůza. To nedáme říkají jedni. Je to potřeba oponují druzí.
Důchodová reforma je takřka po třiceti letech zdá se na spadnutí. Zatímco se o ní pouze mluvilo, nikdo z politiků nenašel odvahu kopnout do onoho pomyslného kamene. A společnost rok od roku stále více stárla. A dnes po zvolení
Vladislava Chourová
Svět bez důchodců. Aneb nevážně vážně.
Dvacet let po té. Země koruny české zestárla. Lev ztratil svou pomyslnou sílu stejně tak jako národní měna. Zůstalo jen pár pamětníků, kteří po celoživotní a často i úmorné práci odešli na zasloužený odpočinek jakého si užívali
Vladislava Chourová
Růže která neuvadne.
Je to až neuvěřitelné, kolik uplynulo vody od tragické smrti nejsledovanější ženy světa princezny Diany. Je to již čtvrtstoletí, co tady s námi už není. Bylo tak těžké uvěřit té zprávě o smrti královny lidských srdcí. Princezny z
Vladislava Chourová
Už se mi nechce jít dál.
Právě v tento čas se mi vybavil jeden z textů písničky Hany Zagorové. Odešla čistá šlechetná duše. Hana Zagorová zesnula. Pamatuji se na svá školní léta ve vesnické malotřídce, kde se pro nás dospívající dívky právě Hanka
Vladislava Chourová
Váleční uprchlíci v Česku. Zkáza nebo naděje.
To co se stalo na Ukrajině se nikdy stát nemělo. Válka zkrátka do civilizované Evropy 21. století nepatří. Největším predátorem na světě není levhard, panter či jiné zvíře, ale člověk. Tvor, který se povýšil nad samotného Boha.
Vladislava Chourová
Stařec s prstem na spoušti.
Neznám Vladimíra Vladimíroviče Putina natolik, abych ho mohla dopodrobna rozebrat zrovna tak jako ukrajinského presidenta Volodyje Zelenského. Do jejich niter nevidí nikdo, pouze Bůh. Věkový průměr dožití v Rusku činí plus mínus
Vladislava Chourová
Dopis mamince.
Milá maminko. Blíží se magické datum 22.2.2022, které má přinést světu štěstí a také novou naději. Tak to prý vidí hvězdy a ty jak známo, nikdy nelžou. Já však kdesi hluboko uvnitř cítím smutek. V tento čas uplyne neuvěřitelných
Vladislava Chourová
Dominika Gottová - Pro tebe.
Také jsem si nemohla nechat ujít skladbu od nejstarší dcery hudební legendy Karla Gotta Dominiky, kterou odrecitovala s propojením sladké francouzštiny Gabriela Grilloti. Tato skladba dá se říci vyzněla jako zpověď do nebe osudem
Vladislava Chourová
Česko hledá národního ptáka.
Cožpak o to, o různé ptáky by nouze nebyla. Buď se nám tady vznášejí holubičky nebo krouží pták ódeesák, který se právě usadil ve vládě. Ty poletující holubičky si dokážeme lehce představit. Takové vrkající hrdličky. A holub
Vladislava Chourová
Karel.
Na tento film jsem se do kina dostala až napotřetí. Vždy bylo vyprodáno do posledního místa. Po skončení dokumentu se z řad diváků ozval obrovský aplaus, pocta Mistrovi. Těsně před odchodem diváci povstali a mnozí sklonili
Vladislava Chourová
Území starých.
Poslední sčítání lidu potvrdilo jen to, před čím mocipáni světa zavírají či jen přivírají oči. Česká společnost zestárla a to docela rapidně. Nejvíce lidí v produktivním věku je čtyřicátníku a pětačtyřicátníků. O padesátnících a
Vladislava Chourová
Padesátníci. I my chceme pracovat, i my máme právo důstojně žít.
Milí zaměstnavatelé. Ano, vy, co tak horlivě roníte své krokodýlí slzy, kterak vám chybí schopní zaměstnanci a covid 19 vám stále nedovoluje dovézt tolik žádanou levnou pracovní sílu z východu. Nutně nás zaměstnance potřebujete.
Vladislava Chourová
Popelka zůstane v našich srdcích navždy vepsaná.
Té zprávě jsem nemohla uvěřit tak jako mnozí z nás. Nikdo tady nebudeme věčně a plamínek naší svíce jednoho dne pohasne. Někomu dřív, jinému později. Předplacené to tady nemá nikdo z nás a smrt se usmlouvat nedá. Je jí zcela fuk,
Vladislava Chourová
To mám vzít polonahou holku před Parlament?!!
Jsem zkrátka malé pivo. Co nadělám. Ale někdy, zvláště nyní v té prapodivné době v jaké už rok a nějaký ten pátek žijeme to může mít i své výhody. Už jsem potřebovala nové legíny na zaběhání si v přírodě a na kolo. Sluníčko zve
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 104
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1128x