Prodlužování věku odchodu do důchodu je kapitální békovina. Jde to i jinak.

Často si a asi nejen já kladu otázku jak jen to ti soudruzi dělali. Uměli snad čarovat či znali elixír mládí. Jsem tzv. Husákovo dítě a tak socialismus zčásti pamatuji. Když si vezmu dnešní zdravotnictví. S úrovní v dobách 

socialismu se nedá naprosto srovnávat. Nejenže moderní medicína pokročila mílovými kroky, ale na základní léky zachraňující život dosáhne mnohem více lidí i bez tzv. všimného v obálce. Všimné se sice promítne do nadstandartu, jen posvěceno zákonem.Vymýtili jsme jako lidstvo spoustu zákeřných nemocí od moru, záškrtu, zčásti i některá stádia rakoviny jsou léčitelná, alespoň v té bohatší části světa. A tím jak pokročila medicína stoupl i věk lidského dožití. Otázkou však zůstává zda vždy důstojný. Žít do 70 - 80 let hodnotně či skomírat na hadičkách nebo dokonce za pomoci často zcela cizích lidí v plenkách a pamětí pětiletého děcka. I na tuto hamletovskou otázku lidstvo vymyslelo odpověď ve formě milosrdné smrti čili euthanasie. Za komunismu se průměrný člověk ve zdraví dožil csa 60 let, někdo méně, někdo více, záleželo na tom jaký a kde život žil, jak a kde pracoval. Lidé odcházeli do důchodu okolo šedesátky, ženy dle počtu narozených dětí. A tak si mnohé ženy užívaly nejen důchodu ale především radosti z vnoučat od nějakých 55 let. Matky mohly nastoupit dříve do práce protože o děti i domácnost bylo postaráno. Stavěly se ponejvíce generační byty počínaje 3+1. Po třiceti letech jsme někde úplně jinde. Trend se naprosto obrátil ne -li zvrátil. Rodina bývala základem státu a děti se ve stáří měly o své rodiče postarat. Dnes tvoří základ single rodiny pes či kočka. A není divu. Když se měla narodit má sestřička, dostali rodiče větší byt a novomanželskou půjčku. Dnes na hypotéku málokdo z mladých lidí dosáhne a pronájmy bytů často spolknou více jak polovinu platu. A děcko musí také něco jíst, oblékat se, vzdělávat a netísnit se s rodiči v 1+kk či dokonce v sklepním či ateriérovém bytě. A hypotéka, to je koule u nohy, přítěž na několik let s nejistou budoucností. Rodina má sice vlastní střechu nad hlavou ale také nad ní visí Damoklův meč. Co když někdo z rodičů náhle onemocní, přijde o práci, žena znovu otěhotní.

Žijeme to ve zvláštní době. V Evropě žádné války ani hladomor, chudoba ustupuje, generace tzv. Husákových dětí si užívá časy o jakých se jejich rodičům ani nesnilo avšak ani tato generace se necítí tak zcela šťastná. Zatímco jejich rodiče, tzv. poválečná generace si užívá zaslouženého odpočinku, jejich důchod zdá se být v nedohlednu. Některé matky dokonce budou pracovat až o deset let déle než jejich matky což se bezpochybně začíná podepisovat na jejich zdraví fyzickém i psychickém. V pětapadesáti letech se mnohé ženy cítí naprosto vyčerpané a vyhořelé. Musí chodit do práce, dokonce i na směny a přitom se postarat o své stárnoucí rodiče a také zvládnout péči o vlastní rodinu, třeba nemocného manžela. Firmám schází lidé. Mladí mnoho profesí dělat nechtějí, zvláště v dělnických povoláních a ti starší už svou práci  nezvládají tolik jako dřív. A tak někteří odejdou sami či je zaměstnavatel propustí protože už zkrátka nejsou tak cool a dynamičtí. Pár let před důchodem skončí na pracáku, z podpory vyžijí jen tak tak, zvláště jsou-li osamělí a pak třeba následuje už jen azylový dům či ulice. Exekutor se před šedinami těžko skloní. Zcela nesouhlasím s tím, čím nás politici krmí.  Chudinou budoucnosti nebudou senioři, ti mají své jisté ale spíše lidé před důchodem, zvláště ti osamělí a samoživitelky. Má-li být průměrný důchod jak uvažuje ministryně práce a sociálních věcí Maláčová 15 000 Kč či tuto částku dokonce překročí, co potom bude s předdůchodci co ztratí práci a budou pobírat podporu v nezaměstnanosti z minimální mzdy či pár stokorun nad ní. Po pětapadesátce si člověk práci až tak vybírat nemůže a mnohdy vezme co je či kam ho milostivě vezmou. A není příliš barbarské to, že někdo mohl odejít na odpočinek už v 55 letech a spokojeně si důchodu užívat tím více že se jeho částka poslední dobou stále valorizuje a celkem slušně navyšuje a dalšímu, kdo ztrhaný a zdechaný odejde až v 65 letech se může dokonce o nějaké to procento snížit. A docela začíná být a je rozdíl mezi seniory kteří neprožívali až tak stresující dobu např. řidiči, prodavači aj. a těmi, kteří pracují v každodenním stresu což se nevalně podepisuje na jejich zdraví. Přibývá psychicky nemocných lidí, invalidních již po pětapadesátce a i závislých na alkoholu a lécích především lidí ve střední a starší generaci protože už tak rychlé životní a pracovní tempo až tak nezvládají. A pak. Důchodci mohou brát třeba i důchod 20 000 Kč když je paní ministryně někde vyčaruje ale kdo se o ně postará. Jedna odcházející pečovatelka pronesla. "To co oni budou mít v čistém, já mám v hrubém, tak ať se o ně postará Babiš nebo rodina, já už to ale ve svém věku kdy už bych dávno také brala důchod a užívala si vnoučátek nebudu." Taková je realita a chtěl-li král slyšet hlas z podhradí, musel občas zajít mezi prostý lid. Třeba i převlečený jako to dělá mistr svého cechu Polorajch. A tak se třeba paní ministryně může stát na týden pečovatelkou či zdravotní sestrou.

Na druhé straně by nemuselo být od věci začít stavět krom bytů sociálních i byty komunitní kde naleznou bydlení jak soběstační důchodci, tak osamělí starší lidé či samoživitelé, samoživitelky, lidi po rozvodu, vdovy, vdovci. Na recepci i jako domovnice by mohla najít uplatnění jak matka samoživitelka či paní před důchodem. Mohl by zde být zřízen i menší dětský koutek kde by paní v důchodu mohly děti pohlídat či se s nimi učit a maminka jít do práce i na pár hodin. Dětský koutek by mohl být zřízen i na ÚP ve větších městech a tak by získaly zaměstnání jak delší dobu nezaměstnané předdůchodkyně či matka samoživitelka.Takovýto dům by klidně mohl získat dotace i na zřízení pracovního místa. Domovnice či domovníci by mohli být i v sociálních bytech či dokonce v bytech v osobním vlastnictví když by si to vlastníci odhlasovali. Mnozí by našli zaměstnání a snad by to přispělo i k oboustranné spokojenosti, třeba zajistit noční klid, úklid v domě, drobnější opravy aj.

Politici nás straší že na důchody mladších 40 let prostě v budoucnosti nebude ale na druhé straně rozhazují kde se jen dá a co víc, tehdejší ministr financí a premiér Václav Klaus prošustroval peníze uložené na důchodovém účtu v kupónové privatizaci a možná i jinde. Dnes vidíme všichni kam ta divoká 90. léta dospěla. Vše se nám začíná vracet jako bumerang a to i s úroky. Tyto peníze mohly zalepit díru v důchodovém rozpočtu nejen pro jednu generaci. A pak, nebylo by mnohem lepší, aby každá generace po vystudování a nástupu do prvního zaměstnání odevzdávala určité procento na důchodový účet svých rodičů a když ti by pak zemřeli, tato částka by se ukládala na jejich vlastní důchodový účet. To samé by se týkalo bezdětných přesně půl napůl. Polovina na solidární systém a polovina na jejich vlastní důchody. Hranice odchodu do důchodu by měla být nejpozději v 60 letech. Spousta lidí je v tomto věku ještě aktivní a tak by mohli pracovat na DPČ, kratší úvazky, které by je tak nevyčerpávaly, babičky zůstat doma s vnoučaty a mladé maminky by mohly dělat kariéru. Anebo dát všem po pětapadesátce jednotný příspěvek třeba polovinu minimální mzdy bez ohledu na to či pracují anebo ne. Nevyplácela by se naopak podpora v nezaměstnanosti ani většina jiných dávek a tito lidé by mohly chodit na brigády, kratší pracovní úvazky aniž by se ocitli na hranici chudoby. Nakonec by stát ještě ušetřil. Nemuseli by se trápit ani firmy a ani starší lidé. Mnohde už zvláště nyní kdy ekonomika začíná stagnovat ty starší ani nechtějí. Stačí projít mnohé pracovní servery hledající perspektivní dynamické pracovníky se znalostí AJ střední úroveň i tam kam cizinec nevstoupí za uherský rok. Anebo ty starší vezmou ale jen na 20 hodin týdně z čehož nezaplatí ani nájem ve větším městě. A také spousta firem začíná dávat přednost matkám na mateřské, starobním důchodcům či studentům za něž nemusí platit vysoké odvody.Všechno je tady tak nějak naruby jak zpívá převlečený král v jedné pohádce. A po nás potopa. Ono zas tak hrozně nebude. Politici jsou spíše špatní proroci.

Tím jak společnost vehementně stárne už nebude potřeba vyrábět tolik produktů. Anebo je reálné, že si starší člověk bude kupovat stále nové auto, každý rok novou televizi, značkový mobil. Ponejvíce pojede farmaceutický průmysl, zájem bude o zdravější stravu a možná i bydlení na venkově v hezké přírodě. Auta nahradí autobusy, vlaky, nebude tolik odpadu a tak se i snad naše planeta konečně očistí.  A nebude se ohřívat natolik že si roli prohodí únor s dubnem. Naší vinou nebudou trpět příroda ani zvířata. A stane se vůbec něco že bude na už tak přelidněné planetě o něco méně lidstva. Navždy odejde časem jedna dvě generace a tím že mladších lidí bude méně se třeba i zrodí lepší člověk jehož cíl nebude jen rychle zbohatnout a zanechat po sobě tak hroznou spoušť. Kam jsme to jako lidstvo do pracovali vidíme všichni.