Váleční uprchlíci v Česku. Zkáza nebo naděje.

To co se stalo na Ukrajině se nikdy stát nemělo. Válka zkrátka do civilizované Evropy 21. století nepatří. Největším predátorem na světě není levhard, panter či jiné zvíře, ale člověk. Tvor, který se povýšil nad samotného Boha. 

Tvor, který získal moc zničit nejen sám sebe, ale i vše živé na této planetě. A možná i celou planetu, která mu byla jen propůjčena. Svůj vlastní domov. Má však člověk vůbec pud sebezáchovy. Jak známo, člověk se miluje a skutečně zemřít chce málokdo. Avšak zoufalí a psychicky nemocní či jinak flustrovaní lidé dělají zoufalé věci. Zatímco jeden skočí pod metro či z mostu, protože neví jak a kam dál nebo je pod vlivem drog či jiných omamných látek, druhý se cítí ublížený a pasuje sám sebe do role Zorro mstitele.  Když půjdu já, půjdou všichni. A vyhodí třeba do vzduchu celý panelák nebo postřílí nic netušící hosty v restauraci. Někdo si svůj čin pomsty delší dobu plánuje, u jiného může hrát roli zkratovité jednání.

Co ale říci na válku na Ukrajině, při níž umírají ponejvíce ti nevinní. Bezbranní civilisté, matky, děti zvířata. A může vůbec nést někdo takový, kdo střílí na porodnici, svrhává bomby na obydlené oblasti, zabíjí děti i jejich maminky, postřílí ošetřovatele v Kyjevské ZOO včetně bezbranných nevinných zvířat ještě nést ono homo sapiens sapiens. Tento člověk je spíše netvor, bezcitná zrůda, která do říše lidí snad ani nepatří.

Válka na Ukrajině k nám vyhnala spoustu uprchlíků, především maminek s dětmi a starých lidí. Zažíváme něco, co jsme nezažili celá desetiletí. Zvláště naše země ne. Zatímco západ Evropy už nějaké zkušenosti s migranty má, my jsme do těch rozbouřených vod rovnou spadli zcela nepřipravení a vyčerpaní covidovou vlnou. A také rozdíl mezi emigranty co přicházejí především do západní Evropy a válečnými uprchlíky je značný. Na západ proudí po většinou ekonomičtí migranti. Především mladí osvalení muži z afrického kontinentu a islámských zemí s vidinou lepších zítřků, kdy mnozí své manželky a děti zanechali ve své rodné zemi napospas osudu. Zatímco k nám přicházejí především ženy. Maminky s dětmi a babičky.

Vypadá to, že v první vlně se sem dostala spíše ta bohatší ukrajinská či rusko-ukrajinská skupina uprchlíků, neboť mnohé rodiny jsou na Ukrajině smíšené. Asi jako my a Slováci. A po ní začínají přicházet ti, co utíkají jen s igelitkou, dětmi a kočičkou nebo pejskem ve schráně v obavách o svůj holý život. Prostí zubožení lidé putující desítky kilometrů ze svých vybombardovaných domovů. Pamatuji se, kterak ještě před válkou, kdy se naše ekonomika začínala pomalu vzpamatovávat z covidu, mnozí politici naříkali nad tím, jak česká populace rychle stárne, do důchodu budou pomalu odcházet silné generace tzv. Husákových dětí a kde a především odkud budou brát potřebné peníze na důchody. Jejich neblahou vizi nakonec potvrdil český statistický úřad při sčítání lidu. Jako společnost jsme celkově zestárli.

Váha staří mladí se začala pomalu vychylovat ke straně staří. Pracovní trh postrádal takřka 400 000 pracovníků, kteří chyběli snad v každém odvětví. Zdravotnictví, sociálních službách, školství, u policie, v obchodě, dopravě a průmyslu. Lidi co se pomalu odebírali na zasloužený odpočinek neměl kdo nahradit. A ani úřady práce příliš velký výběr nenabízely. Buďto tam zůstávaly matky s malými dětmi, zdravotně postižení anebo lidé nad padesát let o které trh práce příliš valný zájem nejevil. A když už jevil, tak to byla především místa v průmyslu, která vzhledem už ke svému věku a mnohdy i podlomenému zdraví tito lidé fyzicky ani psychicky nezvládali. Byl to začarovaný kruh.

A najednou začala válka na Ukrajině, která ze své vlasti vyhnala tisíce lidí. Především mladých rodin a maminek s dětmi. V menším počtu přicházejí i muži na nějakou výjimku, třeba jde o postižené děti nebo jsou ze zdravotních či jiných důvodů zproštěni povinné branné povinnosti. Nebo se sem nějak tajně propašovali. Setkala jsem se s Ukrajinskou rodinkou, kdy mladá maminka vzhledem k onemocnění přišla o nohu, tak přijeli všichni společně i s tatínkem, který se o rodinu stará. A právě tito lidé, brzy, pokud i po skončení války na Ukrajině v naší zemi zůstanou začnou vydělávat na naše důchody. V mnohých menších městech a především na venkově začínají převažovat starší a staří obyvatelé. I zde jsou však potřební řidiči, lékaři, pečovatelky, někdo musí osít pole, sesbírat brambory, odrátkovat chmelnice, zadělat těsto, upéct chleba, zasadit nové stromky v lese. Toto už starší lidé příliš nezvládnou a mladí o manuální práci příliš zájem nejeví.

Najednou je to v mnohých regionech s převažujícím starším obyvatelstvem trochu šok. Opět se začnou stavět školky pro děti, rozšiřovat školy a snad konečně i byty nájemní i družstevní pro české a ukrajinské mladé rodiny. Připomíná mi to dobu mého dětství, kdy se rodilo dětí jako máku. Byly jesličky, školky a maminky šly do práce už po dvou letech mateřské. Pracovali spíše ti mladší a ne jako je tomu dnes, kdy pracuje babička, matka, dcera a možná i vnučka. Je zajímavé, když se člověk s některou ukrajinskou rodinou potká, která je ubytovaná u blízkých či krajanů, kteří u nás již nějakou dobu žijí a pracují, podivují se nad tím, kolik tady máme domovů pro seniory a proč je jich tam tolik. Oni si většinou babičky berou k sobě a to i tady u nás. A také, kolik žen je bez svého živitele muže závislých na pomoci státu. Na Ukrajině a to také jak kde, pokud muž uživí svou rodinu, např. pracuje u nás v Česku či jinde v Evropě, žena se především stará o děti, domácnost a staré rodiče. Pracují většinou ty svobodné a vzdělané a pak ženy z větších měst. Rodiny žijí ve větší soudržnosti než jak je tomu u nás. Ženy odcházejí do důchodu většinou před šedesátkou a přebírají péči o své staré rodiče.

Myslím, že i v tomto nás mohou obohatit tito nově příchozí. Oněch dvěstěpadesát tisíc +- našich nových spoluobčanů může v budoucnu opět narovnat tu vychýlenou váhu mezi seniory a lidmi v produktivním věku. Ukrajinci jsou většinou pracovití, umí anglicky. Dokáží se rychle začlenit mezi ostatní na rozdíl od zcela odlišných kultur muslimského světa. Mentalitou jsou mnozí asi blíže spíše Rusům jako my Slovákům, kozácké národy, ale společně budeme jedno. Dá se říci, že politikům může spadnout kámen ze srdce. Vypadá to, pokud nepřijde ještě něco mnohem horšího, že důchodová reforma je zčásti vyřešena.