Svět bez důchodců. Aneb nevážně vážně.

Dvacet let po té. Země koruny české zestárla. Lev ztratil svou pomyslnou sílu stejně tak jako národní měna. Zůstalo jen pár pamětníků, kteří po celoživotní a často i úmorné práci odešli na zasloužený odpočinek jakého si užívali 

patnáct, dvacet let i více. Ženy si užívaly své babičkovství a vnoučátek, kterým předávaly své celoživotní zkušenosti a rady do života, zatímco mladé maminky v plné životní síle budovaly svou kariéru a společně s manželem stavěli postupně své rodinné hnízdo. Pokojný přístav, kam se jednoho dne všichni budou rádi vracet. Můj dům, můj hrad říká se. 

Pak se doba nějak prapodivně pozměnila, a vše šlo tak nějak pozpátku. Mladí lidé dlouho studovali několik zbytečných oborů aby po té na prahu své kariéry skončili kolem třicítky na úřadě práce jako neuplatitelní. Maminky si užívaly mateřskou tak dlouho až takřka ztratily svou dosavadní kvalifikaci, trochu zestárly a trh práce už o ně tolik nestál zrovna tak jako o starší prací a životem unavené ženy takřka bez energie scházející se na úřadě práce. Mnohým mladým se příliš pracovat nechtělo a pouze využívali výdobytků svých rodičů a prarodičů, jimiž zčásti pohrdali zrovna tak jako jejich prací a výtvorů často stvořených z poctivých mozolů, potu a krve. Manuální práce se stala čímsi špinavým a opovrhovaným určeným jen pro staré, kterým však rok po roce ubývaly sily jak fyzické tak i ty mentální.

Na zastávce stojí autobus a v něm zmatený řidič s třesoucími se rukami položenými na volant. Do autobusu nastupují první odvážní cestující s malou dušičkou až v krku. Když už se autobus za modliteb cestujících i řidiče za správné dojetí do cíle chystá k odjezdu, přižene se asi dvacetiletý mladík. " Jede za vámi další autobus prosím, nějak ztrácím odvahu s vámi jet.." Přiznává student." No za deset minut by měl přijet můj otec," pousměje se autobusák. Mladý student nakonec jízdu riskne a radí řidiči kudy a jakým směrem má jet. Zmatená okradená poštačka volá několik minut marně o pomoc. Byla přepadena a okradena jakýmisi grázly v kapucích. Asi po čtvrthodině přijede policejní vůz z něhož vystupuje jeden kulhající policista. Vidí smějící se mladé kapucáře za rohem ale nemá sílu je doběhnout. A ten co řídí policejní vůz sedí na invalidním vozíku. Plačící pošťačka přiznává že má sedm dioptrií a artrózu v kolenou.

"Fůj, to je zase smradu," Vyhodnotí atmosféru ve třídě jeden ze studentů. " Jako v Cařihradu, přidají se ostatní. " Jojo, dědek už je tady. Ale prý nemohl nějak najít naši třídu, bloudil minuty po chodbě zaprděnec. No, to zase bude hodina. " Na hodinu plavání přijíždí instruktorka na invalidním vozíku s dvěma tyčkami. " Však oni se neutopí. Šťouchnu a plavou jako rybičky anebo se chytí, to už je na nich." Zhodnotí situaci osmašedesátiletá instruktorka plavání. " Moje řeč, přitakává starší plavčík. " Do aquaparku chodí na vlastní riziko. Mezitím přichází další plavčík, spíše plavčice. Pětapadesátiletá osvalená paní ve výborné fyzické kondici, bývalá vojanda. Sice občas něco pozapomene ale to k záchraně tonoucího není až tak podstatné. Na konkursu byla vybrána jako nejmladší ze starších. " Haló, tak obsluhuje tady někdo." Volají už naštvaní a poněkud nervózní zákazníci v jednom ze supermarketů. "Tady jsem přece, no tady," volá paní prodavačka. Malinká shrbená paní která je za regálem sotva vidět, " to víte, sluch už tolik neslouží.

Na pracovní poradu se pomalu schází či spíše šourá zbytek kolektivu. " To zase bude zábava," prohodí asi pětadvacetiletá Bára. " To teda bude," přitakává Tomáš. " Nejdříve probereme všechny nemoci, pak zavítáme do lékárny a pak, pak už se snad k něčemu dobereme." Do místnosti přichází asi sedmašedesátiletý pán. Šéf firmy s malým kufříkem. S menším vypětím sil a zaúpěním usedá za stůl. " No tak vás tady na naší poradě všechny vítám a přejdeme k věci. No, kdybych si jen tak vzpomenul ke které. Dejte mi trochu času, však já si vzpomenu. Mě ti tak bolí klouby, vůbec nevím, jak to tady až do konce vydržím," stěžuje si Bohunka. " A mě dneska zase třeští hlava, jakmile porada skončí, musím si skočit k lékaři pro prášky," připojí se Milada. " Zase se mi zvýšil tlak, měla bych prý více odpočívat, ale copak to jde. Práci za mě nikdo neudělá. Zatímco starý pán v pozici šéfa si cosi nesrozumitelného mumlá za stolem, mladé slečny se zájmem sledují sociální sítě s očima přilepenýma na displeji mobilu. Na poradu se přiřítil ještě jeden z opozdilých zaměstnanců ale ne a ne projít přes recepci v níž recepční sní svou pohádku mládí s hlavou položenou na recepčním pultu.

"Auuu, jauvajs," ozývá se z lékařské ordinace, kdy se osmašedesátiletá zdravotní sestřička s třesoucí se rukou snad podesáté pokouší trefit malé školačce do žíly. Ruku má chuděrka celou rozpíchanou. A ta další málem zabila jednu z žen v nemocnici, kdy popletla medikamenty. Mladou paní zachránili na poslední chvíli arabští lékaři v Praze Motole. Ani souzená být chuděra nemůže, je příliš stará a špatně vidí. A víš Jaruško, že každý zaměstnanec ve větší firmě už nemá jenom svého psychologa, ale i havrana sídlícího poblíž společnosti. To víš, pro všechny případy. Můj čtyřicetiletý syn nestačí pro ty firmy vyrábět rakve.

Na dálnici směrem na Brno je hlášena tragická nehoda. Střetlo se několik aut řízených ponejvíce seniory spěchajícími do práce. Jak potvrzují vyšetřovatelé, mnozí bohužel jeli v protisměru kde se střetli s ostatními vozidly. Bohužel mezi mrtvými jsou i mladí lidé, které auta v protisměru smetla.

Zaměstnavatelé šílí. Zlomený krček šestašedesátileté paní a dlouhodobá pracovní neschopnost, sedmašedesátiletý ač zkušený elektrikář dostal ránu proudem. Bohužel smrťák. Na stavbě si starší pán zlomil vaz. No a vrátný, ten zemřel ve službě. Ve fabrikách to zahraniční zaměstnavatelé vyřešili jednoduše. Pásy a zčásti i roboty obsluhuji staří lidé sedící na židlích, z nichž sedátko tvoří jakýsi nočník. A jako bonus jsou plíny a různé ortézy.

Svět bez důchodců. To je horší než válka nebo morová epidemie. Zhodnotí jeden z posledních pamětníků. Jakoby se těmi podniky plížili zombie a to na radosti mládí ani světu příliš nepřidá. I starý pes, kterému ubývají síly zaleze do rohu a pak třeba v klidu a pokoji odejde za duhový most.