Dá se říci ano i ne. Vztahy s lidmi bývají mnohem komplikovanější než se zvířaty a zvláště pro staršího člověka, osamělou babičku či handicapovaného člověka bývá zvíře jediným přítelem či bytostí, kterou na světě má a v případě handicapu je i na něho odkázán. Krátce pracovala v sociálních službách a zemřel-li člověku pejsek či kočička, už nechtěl dál žít. Neměl pro koho. Lidé dnes bohužel nežijí spolu ale vedle sebe tak mnohým včetně mě samé je se zvířaty mnohem líp. Ale možná je to i tím, že částečně vyrůstala u babičky, kde žily dvě tři generace pospolu, měli spoustu zvířátek a všude kolem vládla láska, úcta ke stáří a porozumění. Mladším nahrazuje vztah sociální síť a nám starším láska zvířat.

Zvirata jsou fajn, ale vas vztah k nim nepusobi uplne zdrave. Vypada to ze si spise zvirata polidstujete a nehrazujete si tim vztahy s lidmi. Tedy kdyz si dam tento blog do kontextu vaseho uvodniho.

https://chourova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=27222

Jinak se mejte se zviratky hezky, ale prosim nesrovnavejte neporovnatelne.

Krásný článek

Jsem na tom úplně stejně. O mé zdraví se stará pejsan a to svým jasně daným programem. Jdeme ven, jdeme hrát fotbal atd., není možno se vymluvit ať mrzne, prší či slunce pálí, prostě jdeme. Naštěstí jsem již v důchodu a tak se mu věnuji maximálně, včetně ranní masáže a výletů do okolí našich Křivoklátských lesů. Kočky máme dvě a jsou to venkovní holky, které se přijdou dvakrát denně nacpat a někdy i do křesla odpočinout. Tož tak