Společnost nepotřebuje humanitně vzdělané lidi, ale pracovité tupce.

Je mi 70+, nikdy jsem si nevydělával víc, než před odchodem na do důchodu, (přetahoval jsem) a manželka (66) pracuje do dneška.

Záleží na kvalifikaci.

Je mi taky přes padesát. Ale fakt se nebojím, že bych se neuživil. Jsem původně vystudovaný strojní konstruktér, nějakou dobu jsem to i dělal. Od vývojového konstruktéra (dodnes ještě jezdí Favority na kterých mám také svůj zásek), přes konstruktéra hliníkových forem až po konstrukci jednoúčelových strojů. Jenže v té době mne začaly bavit počítače. Koupil jsem si totiž kolem roku 1995 domů za nehorázné prachy (manželka se mnou dlouho nemluvila) svůj první počítač, tehdy to byla tuším 286ka a začal jsem se v tom hrabat. A díky tomu jsem pak dostal místo v počítačové firmě i když až v sousedním městě. Tím jsem získal i oficiální praxi, takže jsem mohl souběžně i podnikat. Těch počítačových firem jsem pak vystřídal celkem dost, několikrát jsem byl i šéftechnik a jednou technický náměstek. Ostatně od té doby už nikdy nechci mít žádné podřízené, protože tu práci nikdo neudělá lépe než já, takže jsem to po nich ve volném čase předělával... Měl jsem samozřejmě i období, kdy jsem byl bez práce, takže jsem si dočasně našel místo prodejce aut. Když jsem po čtvrt roce odcházel, tak přijel hlavní manažer pro ČR, aby mne přemluvil abych zůstal, protože jsem měl jako nováček lepší výsledky, než zavedení prodejci. I to jsem dělal poctivě, ale nebavilo mne to. A po dvaceti letech mne pak už nebavily ani ty počítače. Takže jsem opět zcela změnil obor a nyní svítím v divadle. Pár let předtím jsem zadarmo jezdil s divadelníma ochotníkama, takže jsem do toho sice nepadl úplně po hlavě, ale v profesionálním divadle je to i tak zcela něco jiného a učím se nové věci dodnes. Důležité je, aby člověk u té práce myslel a bavila ho. A vím, že si nyní mohu vybírat divadla, kde bych mohl dělat. Jen by to holt nebylo v místě bydliště. V Praze jsou ty možnosti a i peníze zcela jinde, než tady u nás a nabídky teď chodí docela dost... A nepochybuji, že pokud mne třeba někdy přestane i tahle práce bavit, tak ten obor zase změním a opět se uživím něčím zcela jiným. Je to jen v hlavě, v ničem jiném.

Tomu rozumím. Být zdravotní sestra či mít technické vzdělání tak je po problému. Bohužel mám humanitní obor i když VOŠ a takřka půl života pracovala ve sportu. A muži jsou i více žádanější než ženy. A také mi chybí řidičák i auto. Zkouším i gastro, logistiku, i když bez potřebné praxe je to těžší anebo se na pracovní místo nemám jak dopravit. Ale uvidím. Mnohde končí smlouvy na dobu určitou tak uvidím.

Naprosto Vám rozumím

Naše sousedka po skončení mateřské také hledala práci. Pár dní. Už ji má, uklízí v nemocnici. Pravda, její asi 45, s rodinou se nějak opozdila (zdravotní důvody). Se vzděláním je na tom podobně jako Vy, ale - stále usměvavá, bez problémů, nekonfliktní.

A zkusila jste něco na živnostenský list?

Kdo si během života zapomněl doplňovat vzdělání nebo trénovat jakoukoliv manuální zručnost, bude mít potíže.

Ve zdejším malém obchodě s masnými produkty se střídají dvě sestry, kterým se blíží sedmdesátka. Už se jim to nechce dělat, ale nemohou sehnat náhradu.

No řekněte polovině 50+ na malém městečku kde už takřka vše je, nízké platy, nízká kupní síla, spíš zde firmy krachují ať jdou podnikat. Záleží na tom, kde člověk žije. U nás práce je spíš pro muže.

Chápu vaši frustraci. Do 60 mně chybí necelý půlrok a to je teprve něco hledat práci na zbylé 3 roky před důchodem! A že jsou smlouvy jen DPP, DPČ nebo na dobu určitou, to se nezlobte na zaměsnavatele, ale na odboráře. To oni si prosadili do Zákoníku práce že zaměstnavatel nemůže propustit zaměstnance bez udání důvodu (i když s odstupným). Když z nich stát udělal zaopatřovací ústav, snaží se alespoň nějak bránit případným lemplům, kterých by se pak už nezbavili nikdy. Takže nejen "padesátníci", ale i "šedesátníci".

Máte pravdu. Když jsem byla zaměstnaná, žila jsem si v jakési bublině. Mohla jsem si koupit novou zimní bundu, boty, každý měsíc do ZOO, podporovala jsem zvířátka v nouzi i finančně, obědy v restauraci. Pak středně těžký covid, na pár týdnů únava a nižší pracovní schopnost, ukončení pracovní smlouvy a tvrdý pád rovnou lidově řečeno mezi socky. To že budu muset po padesátce obracet každou korunu jsem si nedokázala představit ani v tom nejčernějším scénáři. Být klientem těch šmejdů z Bohemky, beru lano a jdu k nejbližšímu stromu. Jak teď poznávám, před důchodci a především ženy to mají pěkně těžké. Zlatá éra našich maminek. Do důchodu po pětapadesátce, stárnutí se bralo zcela přirozeně. Jak mnozí lidé tvrdí, že se nechtějí nechat naočkovat proto, že by jim byl do těla vpraven jakýsi čip, tak to by se asi v Americe hezky pobavili tím, jak se zde lidem vůbec žije v 21. století s těmi východními platy s nimiž sotva vyjdou. Loni ještě před covid 19 jsem šla s kamarádkou nakupovat do jednoho pražského obchodu s módou. Opodál stála paní tak kolem padesátky, když se z úst mladé prodavačky ozvalo. Léňo, pojď sem, zase nějaká stará bába na pohovor. Vyjely jsme z obchodu jak namydlené myši a raději si nakoupily v sekáči. Za měsíc obchod zavřeli stejně tak jako všechny. Ten covid 19 je snad karma. Myslím, že takto bychom se jako Češi k sobě chovat neměli.

Není to sranda, ten kapitalismus. Naštěstí přišla revoluce, kdy už mi bylo 35. Takže v 90.letech jsem mohl klidně pracovat jako novinář, byla po nich poptávka. Po roce 2000 už začal boj o místo. Po 50 jsem čekal 2x necelý rok na práci na pracáku. Podpora v nezaměstnanosti pořád klesá, ale nájemné pronajímatel nesnižuje, chce ho pořád stejné, taky potraviny kvůli mně nezlevňovaly, kupodivu, potravinové lístky už neexistují. Byl to zázrak, že jsem práci sehnal ještě v 60, jako stařec nad hrobem, že. Bože, Aláhu, vesmíre, díky. S odřenýma ušima jsem odešel do předčasného důchodu. A jasné je, že už nějak přežiju, pod most odejít či do maringotky (na kterou nemám) neskončím. I když za Skopečka a vůbec borcůz ODS už to nebude takový klídek jako za Andreje. Paní přeju hodně štstí, aby to nějak zvládla.

Máte pravdu, člověk byl zvyklý, že práci našel brzo. Nezaměstnaná jsem krátce ale i tak mě to deprimuje když to vidím kolem, jak ti zaměstnavatelé s těmi staršími jednají. Buď jsou nevzdělaní, nebo nedovzdělaní, praxi mají velkou nebo žádnou. A pak se všichni diví, že jdou lidé raději do předčasného důchodu. Za těch šest let to udělám taky a budu mít pokoj než se neustále prodávat v životopisech jak muzejní exemplář na tržišti. Tak nás zkrátka mladí personalisté vidí. Jejich chyba. Ty vyšší daně pak budou platit oni, když ty starší nechtějí. Bohužel co jsem koukala práce je v okresech, kam mi ani autobus nebo vlak nejede. A byty nejsou.

Proč tu na kdejakých dveřích visí cedule "Přijmeme ..."? Jak to, že ve zdejším větším podniku chybí zaměstnanci?

Mnohde visí, u nás taky. Jen při optání vedoucí sděluje, obsazeno, už jsme našli. Ceduli sundají a po týdnu visí zase. Hledají mimozemšťany.

Kecáte.Ani nevím,kdy se mě někdo ptal na možnost zaměstnání.