Ministerstvo osamělosti.

18. 06. 2019 14:38:23
Zvláště teď v předprázdninové době sladkého nic nedělání při otázce "a kam se chystáte na dovolenou" občas zaslechnu napříč generacemi povzdech. "Ale nikam, asi budu raději v práci. Samotné se mi nikam nechce." Před lety, krátce

po rozchodu s přítelem řešila to samé. Toužila podívat se k moři, které nikdy předtím neviděla na vlastní oči ale samotnou mne to nelákala. Stále dokola si pokládala otázku, zda nebudu nějaká divná, když vyrazím na dovolenou sama a to ještě do ciziny. Touha užít si prosluněné pláže a houpání na vlnách nakonec zvítězila. Zprvu měla strach, jak to ostatní vezmou, zda se nebudu cítit odstrčená, nebudou na mě ostatní rekreanti hledět přes prsty, ke komu si přisednu ke stolu či jaký pokojík mi jako single bude přidělen. Žhavé chorvatské sluníčko a mořská voda mne nakonec vyvedly z omylu i pochybností. Ubytovaná byla s babičkou, která vyrazila k moři se svou osmiletou vnučkou. S oběma se brzy skamarádila a holčičku dokonce odnaučila strachu z vody. Učila ji plavat a potápět se v moři. A také spolu blbly ve vlnách. Dívenka si oblíbila mě a já zase ji. Staly se z nás kamarádky. Zatímco já u moře chtěla zapomenout na bolavý rozchod s přítelem, malá Hanička na autonehodu rodičů. Naštěstí přežili jen s lehčím zraněním, avšak maminka bohužel potratila. Jakoby nemilosrdný osud spojil naše rozbolavělé duše. A když se babička cítila unavená ze sluníčka a chtěla odpočívat, brávala Haničku do nedalekého přístavu či na tržiště kde nakoupila dárky pro celou rodinu. Jak říkávala bez pozdravu od moře by se snad ani do Prahy nemohla vrátit.

Když se na konci pobytu loučily, neobešlo se to bez slz. Prožila jednu z nejkrásnějších dovolených. Od té doby se nebála vyrazit single převážně za památkami nebo wellness pobyt s kamarádkou. Při poslední dovolené se seznámila s partou úžasných žen ve středním věku. Aniž by se navzájem dříve znaly, působily jako dlouholeté kamarádky. U sklenky vína si připadala spíše jako vrba, k níž si přišly vylít své srdíčko. Trápilo je jediné. Osamění. U těchto žen před a po padesátce mě to až tak nepřekvapilo, ale když se ze samoty vyplakávala u bazénu ani ne třicetiletá pohledná žena, začala si připadat jako v zemi bloudících osamělců. Krátce pracovala v domově důchodců a denně pohlížela do těch prázdných pohledů a vyhaslých očí osamělých babiček a dědů za nimiž nikdo krom pečovatelek nechodí. Naproti oknu mého bytu stávala za záclonou stará smutná paní, co málokdy vyšla ze svého bytu. Společnost jí dělala jen kočička. A když byla ve městě nějaká akce, mnozí starší řekli ať jdou ti mladí, pro nás už to není a s kým bychom asi šli. Ačkoliv se zdá, že se mladí seznamují snadněji, není tomu tak. Kolik jich po rozchodu s přítelem zvolí dobrovolný odchod z tohoto světa ze strachu z osamění, které nedokážou unést, skončí na antidepresivech, snaží se svůj žal zapít alkoholem či nalézají spásu v drogách.

Osamění je strašák moderní doby. A také možná větší zabiják než zatracované kouření či alkohol. Je to zabiják duše. A pláče-li duše, onemocní tělo. Nezná věk ani pohlaví. V Anglii už došli tak daleko, že zvolili ministerstvo osamělosti. Samota má dokonce svou ministryni.. Jen by mě zajímalo, o čem vůbec jeho funkce je a jak se chce s osamělostí ve vlastní zemi vypořádat. Budou zavedeny dávky pro osamělé, špatné by to nebylo. Osamělý člověk to nemá zrovna lehké. Na vše musí stačit sám s jedním platem. Osamělí často končí na ulici jako bezdomovci. Možná vybuduje azylové domy či byty pro osamělé nebo vyhlásí den osamělosti. A možná i vymýtí diskriminaci osamělých, kdy si na dovolené za jednolůžkový pokoj musí nehorázně připlatit.

Žijeme ve zvláštní době. Době blahobytu. Máme takřka vše a nic. Svět je přelidněný a přesto mnozí nemohou najít spřízněnou duši. Jakoby nás bylo půl. Jednou polovinou zůstáváme po odchodu svých rodičů na druhý břeh. Takže nemáme rodiče a jak se říká, schází nám drahá polovička. Takže jsme vlastně čtvrtinou. Nemáme s kým sdílet radost i bolest, smích i pláč. Když jeden upadne, nemá ho kdo zvednout, není nikdo, po jehož boku lze zestárnout. Jen pes a kočka. V dobách našich babiček se mladí brali z lásky, rozumu či významné rody proto, aby nevymřely po meči a také pro peníze, aby majetek zůstal doma. V době před listopadem 89 byla neprovdaná dvacetiletá dívka divná. Dnes je single život in do doby než člověk zestárne a nebude se mít o něho kdo postarat. A zvládne -li to ministerstvo pro osamění si tak zcela jistá nejsem. Máme-li čtyřprocentní menšinu homosexuálů, osamělí tvoří možná šestinu.

Bůh stvořil člověka, jako muže a ženu je stvořil. Požehnal jim a pravil množte se a podmaňte si tuto zemi. Bůh však míní a člověk mění. Sám sebe pasoval na stvořitele, porušil boží i přírodní zákony a stvořil třetí pohlaví. Tradiční rodina vymírá. A možná jednou nastane čas, kdy se naše zelenomodrohnědá planeta Země stane vesmírem bloudícím největším domovem důchodců. Plujícím korábem bez kormidelníka.

Autor: Vladislava Chourová | úterý 18.6.2019 14:38 | karma článku: 19.83 | přečteno: 783x

Další články blogera

Vladislava Chourová

Své srdce nechala v ZOO.

Miluji zvířátka a někdy mi připadá, že jsou mnohem lepší než my lidé. Už jako malá se těšila na výlet do ZOO a nemohla se vynadívat na zvířata, která znala do té doby jen z knížek či televize. Vidět takového slona, žirafu či lva,

17.7.2019 v 14:06 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 200 | Diskuse

Vladislava Chourová

Příběh země nezemě ze srdce Evropy.

Byla jedna země nezemě, kterou si neustále někdo zabíral a mnozí její obyvatelé z toho věčného poklonkování a řitilezectví zůstali po generace shrbení. Pominuly staré dobré časy krále Hrdoslava, kdy země jen vzkvétala. Umění a

15.7.2019 v 19:25 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 209 | Diskuse

Vladislava Chourová

Jak (ne)zestárnout v padesáti. Hlavně se z toho čísla nezbláznit.

Vyrazila si na výlet po památkách. Byl krásný letní den, sluníčko se jen smálo a já si oblékla svou oblíbenou sukni v pastelové barvě a růžovou blůzku s odhalenými pažemi. Cestou na autobus potkala jednu svou bývalou spolužačku

14.7.2019 v 10:32 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 837 | Diskuse

Vladislava Chourová

Poklonu skládám vám Mistře Gotte.

Karel Gott oslaví své neuvěřitelné osmdesátiny. Musím říci, že tohoto zpěváka miluji od svého dětství. Tolik nádherných písniček které mne provázely životem a provázejí dodnes. Převedly mne přes most dětství před bránu

13.7.2019 v 14:08 | Karma článku: 15.94 | Přečteno: 244 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lenka Hoffmannová

Jak dodržovat judaismus ve Vesmíru

Cestování Vesmírem představuje pro židovského kosmonauta svébytné výzvy: Jak zajistit košer kosmickou stravu, jakož i všechny ostatní potřeby židovského života? Jak se lze při modlení obracet k Jeruzalému na oběžné dráze.

19.7.2019 v 13:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 90 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Zásadový člověk

Zásadovost, upřímnost, vlastenectví, čestnost, obětavost, férovost. Vlastnosti, o nichž čteme v knížkách a slýcháváme od pamětníků. Víme ještě, co znamenají?

19.7.2019 v 13:30 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 103 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Nestýská se mi po socialismu, stýská se mi po socialistickém knedlíku…

Varování pro Patrika Bangu – nečti to, nebo povolíš... - on už bude vědět... Tuhle jsem si dával v jedné vesnické hospůdce guláš se šesti. A najednou jsem na to přišel...

19.7.2019 v 10:25 | Karma článku: 35.43 | Přečteno: 1398 | Diskuse

Marek Konečný

Dvojí kvalita Fernetu!?

Tak to snad nikdo nečekal. Že někoho napadne udělat pro jeden trh dvě varianty oblíbené lihoviny. Ale přece jsme se dočkali.

19.7.2019 v 9:47 | Karma článku: 29.42 | Přečteno: 932 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Otazníky nad verdiktem soudu ve věci muslimského vraha židovské ženy

Tento případ vzbudil hodně pozornosti. Hodně lidí si nad rozhodnutím zbavit vraha trestní odpovědnosti může hlavu ukroutit a považuje jej za skandální. A to nejen ve Francii. Otázkou je, proč tak vyšetřující soudce rozhodl.

19.7.2019 v 9:01 | Karma článku: 31.40 | Přečteno: 646 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 15.82 Průměrná čtenost 787

Kdo vůbec jsem. Prostě obyčejně neobyčejná ženská. Aktivně sportuji, miluji zvířata, přírodu, ráda se podívám na hezký film či přečtu hezkou knížku. Věřím v anděly strážné kteří u mě mají často pohotovost, boží mlýny a lásku, krásnou, čistou a upřímnou která může mít klidně čtyři nožičky a po celý rok nosit kožíšek.

Najdete na iDNES.cz