Sobota 25. ledna 2020, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 25. ledna 2020 Miloš

Vánoce takřka za dveřmi. Hurá do chrámu paniky.

28. 11. 2019 10:35:53
Na hřbitovním náhrobku u zhaslé lucerny seděla duše, taková celá zchvácená, posmutnělá s pohledem do prázdna. O kousek dál na chladném náhrobním kameni polozapadlém podzimním listím seděla druhá s rozsvícenou lucerničkou a

povzdechla si. Už je tady zase ten předvánoční čas. Zatímco tady panuje taková zvláštní melancholická atmosféra, okolní svět se už asi dočista zbláznil. Nezapomeň, že i my jsme donedávna byly jeho součástí. Ozval se hlas té z potemnělého náhrobku. Celým tím předvánočním mumrajem jsme proletěly jako na tobogánu, co jsem se já jen nasháněla různých hloupostí celá uřícená s jazykem na vestě, které jsem svým blízkým prostě koupit musela. Na tamto byla sleva, pak zase na ono a kdo v tom období nesplyne s davem nežije. Cha cha cha, chi, chi chi, popadala se ta druhá tam kde mívala břicho. No nesměj se, za živa byl pohřben ten kdo zůstal o vánocích sám, smutný, osamělý, neveselil se tak jak velí reklama, nehodoval do úmoru a nezapíjel rodinné štěstí. A hlavně se neradoval z kopy dárků pod vánočním stromečkem na které si musel půjčit. No jak by pak asi obstál, kdyby synek nedostal od tatínka nejnovější značku mobilu, dcera zaplacené školné na vejšce na kterou jdou studovat její kamarádky a pak si rodina neužila báječnou dovolenou v exotickém Thajsku. Nemůže přece hlava rodiny na okolí a své spolupracovníky působit jako socka o níž si neopřou ani kolo. A děti musí dát na facebook ty nejkrásnější fotky, jen ať všichni vidí jakou prožily vánoční atmosféru v rodinném kruhu plných kouzel a zázraků. Jak asi vidíš, i to vánoční veselí něco stojí. Na vánoce hej a pak po nich ouvej. Nemusíme chodit dvakrát daleko, leží tady kousek vedle. A co se mu stalo. No, co, taková maličkost. Po novém roce na dveře jeho bytu zaklepal exekutor a tak to napálil do stromu. Novoroční vystřízlivění přineslo pořádný bolehlav a to nejen po šampaňském. Chudák. No a támhle odpočívá duše nebohé Boženky. Pomáhala kde mohla, celá se rozdala a vidíš sama, nikdo jí nerozsvítí lucerničku jak je ten rok dlouhý. A to se ti její nejmilovanější servali o dědictví jako psi aniž stačila zcela vychladnout. Alespoň tak jsem to slyšela od sousedů. Prostě bída světa. Smutné je, že zase toho až tak moc neměla, snad jen byt v paneláku někde za Prahou a menší úspory po nebožtíku manželovi. A vánoce, ty krásné rodinné svátky slavila Boženka se sousedkou. Nu, Bůh k ní byl alespoň milosrdný. Zemřela v pokoji ve spánku. Nechť jí je země lehká tak jako nám, viď.

Teda to je šílené, ti lidé by klidně mohli běžet maratón. A těch světel všude kolem až zrak přechází. To mě vždycky oči spíš bolely a myslela jsem, že ohluchnu z toho nekonečného jingegli či jak to vlastně zní po anglicku. To víš, za nás byla ruština, teď je zase angličtina, pak bude možná čínština, arabština. Kdo ví, my už to neovlivníme. Já jsem vždy milovala naše krásné české koledy. Ty k našim vánocům patří zrovna tak jako Ježíšek a ne ten břichatý dědula v červeném hábitu a šedivým plnovousem. Nejdříve to byl děd Maroz a pak Santa Klaus. Na našeho českého Ježíška ale nemá ani jeden a my si ho vzít jen tak nedáme. Vidíš, i nás přežil. A ty jsi ho někdy viděla? Ne, ale cítila, tady víš. No tady přece, co jsem mívala srdce. A jo. K nám lezl Santa po zdi. To víš, děti zblblé reklamou. A tak jsme jim vyhověli a pak toho pupkatého dědka s pytlem naplněným dárky až po okraj spustili z okna. No a představ si, do rána nám ho někdo ukradl. Prostě zmizel.

Teda řeknu ti holka, tenhle mumraj fakt nemusím. Obchoďáky plné upocených těl, která se z potu jen tak neočistí. Jak ne. No až všechen ten mumraj a hemžinec vystresovaných lidiček skončí a oni si odpočinou třeba u pohádek ne. No a to zase nastane období posvátného obžérství, nevím tedy kam to všechno dávají, jakoby měl každý nejméně tři žaludky. A pak ta novoroční předsevzetí kdy všichni jako na povel začnou žít lépe a zdravěji. Zaplní se bazény a posilovny upocenými těly zrovna tak jako ty předvánoční obchoďáky. Vnitřní blahobyt musí nějak vyjít ven když už to tak lehce nejde pomocí mísy kam i císař pán chodíval vždy sám anebo záchranářům nikdy neskončí služba. To asi kvůli těm třem žaludkům co někteří mají, jak jsi před chvilkou říkala, když se třeba jeden z nich rozhodne stávkovat. Taky si vzpomínám jak mě jednou vzal žlučník a zbytek svátků až do Silvestra jsem strávila v nemocnici. Copak jsem mohla odolat všem těm dobrotám pod nimiž se stůl prohýbal. Devatero cukroví, víno, pivo, likéry a pak ta křupavá kachnička se zelím, no a právě ta mi dala. A nejhorší bylo, že jsem se nemohla hnout, připadala jsem si jako sud. Pěkně se se mnou pronesli ti chudáci záchranáři kterým jsem patrně zkazila svátky. No ale jak jsem se v té nemocnici dověděla, nebyla jsem zdaleka jediná. Když to všechno vezmu kolem a kolem, já ti zase holka řeknu, proč jsem se zrovna já zrovna o adventu kdy se mé kamarádky kochaly nádhernou vánoční výzdobou, popíjely si horký svařáček, zajely do Vídně na vánoční trh, prostě adventní pohoda, pustila do generálního úklidu. Jakoby jsi celý rok neuklízela, co. No a když už jsem to vše měla za sebou vše nablýskané včetně umytých oken a byt čistý jako klícku a voňavý jako jarní louka, čekala mě další várka. Cukroví. Víš kolik druhů jsem napekla. Dvacet.

Na Štědrý den ti mě pak tak vzala záda že jsem bolestí a únavou celá schvácená padla na pohovku jako podťatá. Zatímco mé kamarádky si vánoce krásně užívaly a s dětmi a rodinou vychutnávaly to vánoční kouzlo, já jsem byla lazar co celé rodině zkazil celé svátky. Ale nezkazila, nebo alespoň ne tak docela. Vždyť sama víš. beztak po rozebrání dárků každý skončil ve svém pokojíku u počítače jak jinak a zbytek vánoc prožil na facebooku. Ty pravé vánoce se skrývají ve vzájemném sdílení a kdo není na síti je zkrátka out. Tak to ti mladí zkrátka berou. Hm, asi máš pravdu. Alespoň jsem si svátky, tedy když se mi udělalo o něco lépe užila s manželem. Nikdy bych nevěřila jak dokáže být pozorný a příjemný společník, partner, milenec i kamarád. Jen jsem ti mu nikdy nedala šanci. Stále jsme někam spěchali, nikdy nebyl na nic čas. A k báječné atmosféře a rodinné pohodě přitom stačí jen zapálit svíčky, otevřít lahvinku červeného a třeba si jen tak povídat. Anebo se uvelebit u televize a prožít si svou Pretty Women. A pak holka ta příjemná masáž, můj muž ti má doslova pozlacené ruce a je tak jemný, něžný. Nejhorší ale bylo, že po novém roce jsem mohla gruntovat nanovo. To víš, když se sejde celá rodina. A přitom stačí zapálit svíčky, rozsvítit stromeček a doma to vypadá jako na zámku i bez úklidu. To jsou ty nejkrásnější vánoce. Ta vzájemná setkání. Kouzelné vánoce tvoří láska, to lidské teplo které v tento magický čas plný zázraků zahřeje nejvíc. A když si dáš ještě ten svařáček, větší blaženost na duši neznám.

Žijeme přece jen jednou, jenom jednou a žijeme přece doma a ne v muzeu nebo někde v nemocnici kde všechno musí být sterilní abychom se před svátky strhaly a pak už jen s lapavým dechem toužily po jediném. Aby už vše bylo konečně za námi. Jsme to zkrátka my ženské. Žily jsme, nezapomínej na to, žily jsme a kdysi byly. Stejně by jsi už všechno udělala úplně jinak kdyby to šlo viď. Kdyby jsi se mohla znovu vrátit do těla. To si piš. Dárky jsem dostala hezké, ale takový ten vřelý polibek od manžela, řetízek s andělíčkem pro štěstí a ochranu od kamarádky, vlastnoručně nakreslený portrét od dcery nebo kočičku co vyrobila maminka. To jsou dárečky co zahřejí u srdíčka a dojmou. Vždycky jsem o vánocích brečela jako želva, zvláště při pohledu na prázdné židle u svátečního stolu kdy už jsme se všichni nesešli pospolu. A jak šel čas a my postupně stárli bylo jich stále víc. Holka já tě stejně obdivuji. Jak jsi mohla trávit vánoce sama a to celých patnáct let. Sedět doma u stromečku oděná do samoty, to bych ho snad raději vyhodila z okna, celé vánoce raději prospala nebo odjela někam k moři. Ale zvykneš si a za ta léta už to tak nebereš. A nebyla jsem přece sama, vždyť jsem měla svého milovaného Lorda. byl zrovna tak osamělý jako jsem byla já a v tom útulku kam jsme šly s Ditou jsme se potkali. Dvě osamělá srdce co si byla souzená. Dnešní vánoce jsou falešné, tvoří je víc komerce než sami lidé co jim diktuje jak se mají chovat a co mají dělat, co si dát a nedat pod stromeček. Je to takové pozlátko. pár dní samé ťuťu ňuňu a hned po novém roce se lidi div nepoperou. Stačí pár slev a vše začíná v chrámech paniky nanovo.

Tak co zajdeme se podívat do toho předvánočního mraveniště. Víš, to co jsme si odžily jsme si zkrátka odžily a nemá cenu vracet se zpátky. Pojď, vezmi svou lucernu, trochu se projdeme a rozsvítíme světýlka tam, kde zůstala věčná tma. Světýlka nové naděje.

Autor: Vladislava Chourová | čtvrtek 28.11.2019 10:35 | karma článku: 15.05 | přečteno: 265x

Další články blogera

Vladislava Chourová

V garsonce jsem si vytvořila minizoo.

Miluji přírodu, zvířátka a květiny. To jsem zdědila po mamince. Lásku k životu, zvláště k tomu křehkému. Když jsem se počátkem nového roku rozhodla předělat svůj malý byteček, byla jsem naprosto fascinovaná pražskou ZOO kam tak

25.1.2020 v 15:27 | Karma článku: 13.19 | Přečteno: 266 | Diskuse

Vladislava Chourová

Kurňa šopa a zase o rok starší.

Už stojí za dveřmi a zlehka načumuje do mého domova nebo spíš do mě samé. To se mu to natřásá v bělostné košilce bez sebemenších čmouh, čmar a každodenní zašedlosti. Je tak čistý, tajemný a voňavý jako malé miminko, anebo taky

29.12.2019 v 11:57 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 183 | Diskuse

Vladislava Chourová

Dopis Dominice.

Milá Dominiko. Sedím u malého vánočního stromečku a poslouchám nádherné koledy nazpívané Vaším tatínkem Karlem Gottem co pohladí po duši. A také na něho vzpomínám. Mohl tady ještě nějakou dobu pobýt a prožít krásné vánoce se

24.12.2019 v 0:39 | Karma článku: 17.23 | Přečteno: 704 | Diskuse

Vladislava Chourová

Srdce v objetí.

Ač to venku zdaleka tak nevypadá a měsíček Prosinec si patrně prohodil službu s kolegou Říjnem na prahu našich domovů stojí vánoce. Kouzelné, tajemné, provoněné cukrovím, purpurou, dětstvím a vzpomínkami na ten sladký čas kdy

23.12.2019 v 14:19 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 115 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy Eberharda Trumlera „Rozumíme psům?“

O psech jsem přečetla čtyři publikace, ale kniha od biologa, vědce, etologa a chovatele psů Eberharda Trumlera, je nejlepší. Autor vlastnil chovatelskou stanici se stovkami psů různých plemen, byl u porodů pěti stovek psů.

25.1.2020 v 20:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Vilém Ravek

Několik vět pro Miloše Zemana.

Miloši Zemanovi se podařilo získat spoustu volebních hlasů, ale hrozí mu, že v učebnici dějepisu získá jen několik málo vět. Aby se to změnilo, musí se něco stát. Třeba další názorový veletoč.

25.1.2020 v 17:09 | Karma článku: 21.56 | Přečteno: 510 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak se píše a fotí kuchařka?

Někdy je to na krev, někdy psina...Někdy jdete domů a sotva funíte, někdy jdete a máte hlad....Ale nakonec to určitě stálo za to...

25.1.2020 v 15:54 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 340 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Osvětim -75 let poté

Židovský filosof Martin Buber popsal Osvětim jako otevřenou ránu v řádu lidského bytí. Je po 75 letech od ukončení "činnosti" tohoto vyhlazovacího tábora aspoň trochu zacelena?

25.1.2020 v 15:42 | Karma článku: 25.53 | Přečteno: 447 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Nelítostný úděl Židů a černá tvář člověka

Doporučuji přečíst si knižní novinku Židovský odboj autora Paula Rolanda, která uvádí důkazy o značném úsilí Židů za 2. světové války bojovat proti nacistům, zdaleka nešlo jen o Varšavu.

25.1.2020 v 10:38 | Karma článku: 12.76 | Přečteno: 231 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 21.32 Průměrná čtenost 907

Kdo vůbec jsem. Prostě obyčejně neobyčejná ženská. Aktivně sportuji, miluji zvířata, přírodu, ráda se podívám na hezký film či přečtu hezkou knížku. Věřím v anděly strážné kteří u mě mají často pohotovost, boží mlýny a lásku, krásnou, čistou a upřímnou která může mít klidně čtyři nožičky a po celý rok nosit kožíšek.

Najdete na iDNES.cz