Zvíře je živý tvor čisté duše ne opelichaný plyšák končící v popelnici.
právo s nimi jednat jako s bezcennými oprýskanými věcmi co už dosloužily. Na vesnici jsme chovali slepice volně pobíhající po dvorku. Slepičky prokázaly hned trojí službu. Dávaly nám vajíčka, která mi maminka jako malé holce přidávala do kakaa Malcaa, abych prý lépe zpívala. Jak já tuto snídani nesnášela. Posbíranými slepičinci hnojila muškáty, které pak obdivovala celá vesnice. A pak když slípka dospěla, nasnášela dost vajíček a odchovala vlastní potomstvo, skončila v polévce či na paprice. Když vidím dnešní slepičky a malinká kuřátka namačkaná v klecích jako sardinky mnohá stojící jen na jedné nožičce, chce se mi brečet a mohu-li koupím vajíčka raději od místních farmářů a není-li nazbyt, tak vajíčka od slepic odchovaných v hale. Když se u nás konala zabijačka, tatínek včetně přizvaného řezníka se před " popravou " s pašíkem rozloučil zrovna tak jako s králíkem než putoval na pekáč. Zvířata nebyla vystresovaná a snad i maso bylo mnohem lepší než dnes mnohé připomínající chuťově bláto. Maso jsme jedli tak dvakrát třikrát týdně a to převážně z domácího odchovu. Snad i tím už jako malé děti získaly úctu ke zvířátkům a přírodě.
Dle Bible se člověk provinil vůči svému stvořiteli prvotním hříchem. Bezpochybně následoval trest boží v podobě nemilosrdného vyhnání z ráje. Adamovi a Evě byla svěřena země, kterou musí v potu tváře obdělávat a tak si zajistit své živobytí. Nový život přichází na svět v bolestech a v bolesti odchází. Země byla člověku jen propůjčena. " Vzešel si z prachu člověče a do prachu se opět navrátíš až jednoho dne navždy pohasne plamen svíce tvého pozemského putování. Nahý jsi na svět přišel a nahý z něho odejdeš a na onen svět si nevezmeš vůbec nic krom vlastního svědomí." Čím se ale provinila zvířata z nichž nevzešel pražádný hřích a jejichž duše zůstaly čisté jako duše andělů. Bůh jim taktéž požehnal a k člověku pravil panuj nad zvířaty i veškerou havětí avšak nikde se nejmenším slůvkem nezmiňuje o jejich týrání či ponižování člověkem.
Svatý František z Assisi viděl ve zvířatech důstojná stvoření, která považoval za své bratry a sestry. A znamená vůbec zvíře v božích očích méně než sám člověk. Vždyť jsou stejně smrtelná s duší uvězněnou ve hmotě. A přesto ta duše zůstala čistá na rozdíl od té lidské. A jest-li tímto světem prochází ctnost nosí po celý svůj život kožíšek, ťape po světě na čtyřech nožičkách a dokáže milovat čistou a nezištnou láskou až za hrob. Pes, kočka či kůň milují člověka takového, jaký doopravdy je bez falše a přetvářky. Dokáží ho pohladit pouhým pohledem. Vždyť kdo by odolal hlubokým psím očím říkajícím " neboj kámo, spolu to dáme."
Mám doma šestiletou kočičku, vychovanou od koťátka. A stále ji nepřestávám obdivovat. Nejen kolik bezmezné lásky mi dokáže každý den dát, ale také kolik mne toho stačila naučit. Především životní pokoře. Už jen jak dokáže o sebe pečovat, omýt se a dokázat si dojít do kočičího WC a také, kterak mne po příchodu domů radostným mňoukotem dokáže uvítat. A to kterak se mnohá kočka dokáže postarat o svá koťátka i v těch nejdrsnějších životních podmínkách, či se dokonce pro jejich záchranu vrhnout do ohnivých plamenů z nichž je vyprostí přežijí-li zázrakem seslaným shůry až hasiči, to je neskutečná obětavost a bezmezná mateřská láska z níž by se měly poučit mnohé lidské matky. Kočička nikdy svá mláďata není-li na smrt nemocná neopustí ani neodloží. A co vše je dokáže naučit než ji navždy opustí a získají svou novou lidskou rodinu. Když na ni hledím, kterak bezstarostně odpočívá a to nejraději na mém klíně, vnímám to uklidňující předení, nemohu nevzpomenout na krutou bolest, jaká se dostává mnohým pejskům a kočičkám namísto lásky. Kolik těchto nevinných tvorů trpí v množírnách v katastrofálních podmínkách, kdy je fena nucena rodit jedno štěně za druhým až do samotného vyčerpání. Často vážně nemocná štěňata nebo koťata neurčené rasy jsou zájemcům předávána kdesi v podloubí podivnými ziskuchtivými ženštinami. A jde-li o nemocné či handicipované zvíře, důvěřivý majitel se nedoplatí stane-li se zázrak a zvířátko vůbec přežije. Za tato provinění vůči životu i když němému a v kožíšku by měly padat několikaleté tresty s vysokými pokutami. A tito vězni či spíše vězenkyně by při výkonu svého trestu měly pracovat třeba ve vepříně či zemědělství vůbec.
Zvíře není špinavý, opelichaný plyšák kterého můžeme kdykoliv vyhodit, když nás omrzí vánoční dárek či dárek za hezké vysvědčení, který ale vyžaduje naši každodenní péči či nás omezuje, chceme-li jet na dovolenou k moři. Tak šup s ním do útulku či rovnou na ulici. Však on už se pes či kočka o sebe nějak postará. Tragédií těchto žhavých letních měsíců je nezodpovědnost mnohých majitelů, která nezná meze. Dehydrovaná zvířata umírají v přehřátých autech, zatímco páníček si s klidem odejde nakupovat či se dokonce zchladit na koupaliště. Zatímco jeho mazlíček umírá v nesnesitelném horku, jakoby byl vhozen do rozpálené pece. Vytrácí se lidskost a naprostý soucit s těmi, co jsou plně odkázáni jen na nás lidi a věří nám. Ti co nám celý život prokazují lásku až za hrob už do naší lidské rodiny nepatří když zestárnou. A tak se útulky plní často staršími, nemocnými pejsky a kočičkami co už zde dožijí.
Jsme součástí přírody, ne bohové, ani polobozi, ale pouzí lidé z masa a kostí. Obyčejní smrtelníci stejně tak jako zvířata. A to jak krutě a nemilosrdně se ke přírodě a jejím obyvatelům chováme se nám jednoho dne vymstí. Buďto umrzneme nebo nás sežehne slunce.
Vladislava Chourová
Bydlím u své kočky.
Mnohý řekne jen kočka. Obyčejná svéhlavá kočka, která uzná za vhodné, kdy se má přijít pomazlit nebo si vůbec najít na svého páníčka čas. Moje kočičky však jsou vznešené, umazlené bytosti s velkým kočičím srdíčkem. Prostě dámy i
Vladislava Chourová
MS v hokeji 2023.
Miluji hokej. Vlastně mě k němu přivedl můj tatínek. Zatímco on pln hrdosti celým svým srdcem fandil českému týmu, já jsem zase především v mladším věku fandila své zemi zaslíbené Kanadě, v níž jsem toužila žít. Jenže jak se říká,
Vladislava Chourová
Staří jako Metuzalém a upachtění jako Mojžíš aneb důchod in memoriam.
Metuzalém žil neuvěřitelných 969 let. Tak praví kniha Genesiis. Dle vědeckého bádání se však může jednat o písařskou či překladatelskou chybu a Metuzalém by se na tamní dobu dožil úctyhodného Bohem požehnaného věku 81 let, kdy
Vladislava Chourová
Darinka. Tam za duhovým mostem
Tolik let už uplynulo od doby, co jsem opustila říši lidí, svých milovaných a přešla přes duhový most. Je to přesně dvanáct let. A přesto si vše pamatuji úplně přesně. Jako by to bylo včera. Před lety si mě pořídila navzdory svým
Vladislava Chourová
Myšpulka z trojské ZOO se loučí se svými přáteli. Ví, že navždy.
Dlouho jsem se neozvala, já vím. Přece jen už jsem kočičí babička a i když stále vitální, věk už se stále více hlásí o slovo a stejně tak,
Vladislava Chourová
Příliš mladí na důchod, příliš staří na práci.
Kdo by to před téměř pětatřiceti lety, kdy se na Václaváku zvonilo klíči ve jménu nové naděje tušil, že stávající ekonomika bude závislá na práci babiček a dědů. Prarodičů utvářející rodinu a pěstujících ve svých vnoučatech něhu,
Vladislava Chourová
Je to děs a hrůza. To nedáme říkají jedni. Je to potřeba oponují druzí.
Důchodová reforma je takřka po třiceti letech zdá se na spadnutí. Zatímco se o ní pouze mluvilo, nikdo z politiků nenašel odvahu kopnout do onoho pomyslného kamene. A společnost rok od roku stále více stárla. A dnes po zvolení
Vladislava Chourová
Svět bez důchodců. Aneb nevážně vážně.
Dvacet let po té. Země koruny české zestárla. Lev ztratil svou pomyslnou sílu stejně tak jako národní měna. Zůstalo jen pár pamětníků, kteří po celoživotní a často i úmorné práci odešli na zasloužený odpočinek jakého si užívali
Vladislava Chourová
Růže která neuvadne.
Je to až neuvěřitelné, kolik uplynulo vody od tragické smrti nejsledovanější ženy světa princezny Diany. Je to již čtvrtstoletí, co tady s námi už není. Bylo tak těžké uvěřit té zprávě o smrti královny lidských srdcí. Princezny z
Vladislava Chourová
Už se mi nechce jít dál.
Právě v tento čas se mi vybavil jeden z textů písničky Hany Zagorové. Odešla čistá šlechetná duše. Hana Zagorová zesnula. Pamatuji se na svá školní léta ve vesnické malotřídce, kde se pro nás dospívající dívky právě Hanka
Vladislava Chourová
Váleční uprchlíci v Česku. Zkáza nebo naděje.
To co se stalo na Ukrajině se nikdy stát nemělo. Válka zkrátka do civilizované Evropy 21. století nepatří. Největším predátorem na světě není levhard, panter či jiné zvíře, ale člověk. Tvor, který se povýšil nad samotného Boha.
Vladislava Chourová
Stařec s prstem na spoušti.
Neznám Vladimíra Vladimíroviče Putina natolik, abych ho mohla dopodrobna rozebrat zrovna tak jako ukrajinského presidenta Volodyje Zelenského. Do jejich niter nevidí nikdo, pouze Bůh. Věkový průměr dožití v Rusku činí plus mínus
Vladislava Chourová
Dopis mamince.
Milá maminko. Blíží se magické datum 22.2.2022, které má přinést světu štěstí a také novou naději. Tak to prý vidí hvězdy a ty jak známo, nikdy nelžou. Já však kdesi hluboko uvnitř cítím smutek. V tento čas uplyne neuvěřitelných
Vladislava Chourová
Dominika Gottová - Pro tebe.
Také jsem si nemohla nechat ujít skladbu od nejstarší dcery hudební legendy Karla Gotta Dominiky, kterou odrecitovala s propojením sladké francouzštiny Gabriela Grilloti. Tato skladba dá se říci vyzněla jako zpověď do nebe osudem
Vladislava Chourová
Česko hledá národního ptáka.
Cožpak o to, o různé ptáky by nouze nebyla. Buď se nám tady vznášejí holubičky nebo krouží pták ódeesák, který se právě usadil ve vládě. Ty poletující holubičky si dokážeme lehce představit. Takové vrkající hrdličky. A holub
Vladislava Chourová
Karel.
Na tento film jsem se do kina dostala až napotřetí. Vždy bylo vyprodáno do posledního místa. Po skončení dokumentu se z řad diváků ozval obrovský aplaus, pocta Mistrovi. Těsně před odchodem diváci povstali a mnozí sklonili
Vladislava Chourová
Území starých.
Poslední sčítání lidu potvrdilo jen to, před čím mocipáni světa zavírají či jen přivírají oči. Česká společnost zestárla a to docela rapidně. Nejvíce lidí v produktivním věku je čtyřicátníku a pětačtyřicátníků. O padesátnících a
Vladislava Chourová
Padesátníci. I my chceme pracovat, i my máme právo důstojně žít.
Milí zaměstnavatelé. Ano, vy, co tak horlivě roníte své krokodýlí slzy, kterak vám chybí schopní zaměstnanci a covid 19 vám stále nedovoluje dovézt tolik žádanou levnou pracovní sílu z východu. Nutně nás zaměstnance potřebujete.
Vladislava Chourová
Popelka zůstane v našich srdcích navždy vepsaná.
Té zprávě jsem nemohla uvěřit tak jako mnozí z nás. Nikdo tady nebudeme věčně a plamínek naší svíce jednoho dne pohasne. Někomu dřív, jinému později. Předplacené to tady nemá nikdo z nás a smrt se usmlouvat nedá. Je jí zcela fuk,
Vladislava Chourová
To mám vzít polonahou holku před Parlament?!!
Jsem zkrátka malé pivo. Co nadělám. Ale někdy, zvláště nyní v té prapodivné době v jaké už rok a nějaký ten pátek žijeme to může mít i své výhody. Už jsem potřebovala nové legíny na zaběhání si v přírodě a na kolo. Sluníčko zve
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 104
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1128x