V garsonce jsem si vytvořila minizoo.
ráda jezdím za zvířátky a kde jsem měla tu čest nějaký čas pracovat. A tak i další práci, protože ta v ZOO byla bohužel jen sezónní jsem si zase hledala mezi zvířaty. Protože mi koncem roku skončila pracovní smlouva a na nějaký pátek jsem skončila bez práce, rozhodla jsem se zbytečně nemarnit čas a rozdělila jsem si každodenní úkoly. Nejprve jsem vytříbila skříně. Ach jo, ty nádherné bleděmodré kalhoty v nichž jsem ještě před deseti lety dělala parádu, a ty květované šatičky jako rozkvetlá louka. Prostě se nějak srazily.S pohnutým srdcem jsem pomalu jednotlivé kousky odkládala do krabice určené pro charitu a z květovaných šatiček jsem ušila hezké polštářky a také jeden úplně maličký do kterého jsem nasypala šantu pro své dvě kočičky. To bylo radosti jako na Starém Bělidle. Kdy já jsem se vůbec takto radovala, tak nějak doopravdy, vnitřně jako malé dítě. Pak jsem se pustila do úklidu a dala pryč všechny ty pracholapy jako vzpomínky na život minulý a také lidi, kteří už mě pomalu ani neznají či já je ne. Ze stěny jsem strhala staré tapety a pak jsem je vymalovala zelenkavou barvou a pak jsem jednu z nich pokryla fototapetou s výhledem na moře. A do prázdných koutů jsem dala květiny do nichž jsem zasadila plameňáky a do okolí dala exotická zvířata. Po pár dnech jedna část bytu připomínala středomoří a ta druhá ZOO. Z kuchyňské linky jsem vyházela oprýskané nádobí a zbavila jsem se tak poloviny různých hrnků a hrníčků. A najednou jakoby nejen do útulného bytečku ale i mě samé něco vplulo. Něco krásného, čistého. Pocítila jsem vnitřní pohodu a klid na dušičce.
Dokonce i na mé odeslané životopisy přišlo pár odpovědí a tak jsem s úsměvem ve tváři vyrazila na pohovory s tím, vzít pro začátek jakoukoliv práci. Člověk s pěti křížky na krku si až tak vybírat nemůže či on by klidně mohl ale někteří zaměstnavatelé mají jiný názor. I když práce je všude dá se říci dostatek na Úřadě práce jsem se setkala s mnoha dlouhodobě nezaměstnanými lidmi kolem šedesátky. Ženami i muži. A ty dá se říci babičky, protože mnohé z nich se chlubily svými vnoučátky jsem litovala. Ztrhané paní z těžké práce kterou vykonávaly po celý svůj život, znavené životem jenž se jim vepsal do tváře, protože chtějí být zároveň vnoučátkům milujícími babičkami které už pomalu nikde nechtějí vzít ani na brigádu. V menším městě si raději vezmou studentku. Je to smutné, odchod do důchodu se posunul pro generaci která celý život poctivě pracovala, vychovala nastupující generaci zatímco ti druzí se jen s otevřenou dlaní povalovali na gauči či raději žebrají. Mladí muži co by mohli skály lámat plni sil. A pak je asi docela rozdíl když někdo pracoval od svých patnácti či osmnácti let a někdo začal až někdy kolem třicítky protože střídal školy jako ponožky a byl věčným studentem. Anebo ho živili rodiče. Takový člověk bude i v pětapadesáti štramák na rozdíl od těch sedřených paní co těžce pracovaly v zemědělství či fabrice.
Najednou jsem i tu svou i když velmi krátkou nezaměstnanost vzala s pokorou a také jako životní zkoušku. Člověk by měl být vděčný za to co má a především za to že je zdravý a může pracovat. Ne každému byl tento vzácný dar zdraví dopřán. To ostatní přijde samo i když vím jak je to těžké. Prostě stále na sobě musím pracovat a nevzdat to hned po první porážce. Snad i proto jsem si utvořila z bytečku relaxační oázu. Žena by neměla nikdy zapomínat sama na sebe což se odrazí ve tváři i v duši. Prostě chci žít v tom co je mi blízké a co tolik miluji. Dopřeji si jediný luxus a to obklopení přírodou a zvířaty. Člověk a tím více ve starším věku už toho v životě moc nepotřebuje, myslím toho přehlcení zbytečnostmi co spíše odebírají energii a také ničí okolní přírodu která snad už ani dýchat nemůže. A to všechno už dávno věděli naši předci. A pak kamarádku beztak nejvíce zajímá zda nemám trochu vína, kočičky nejraději sledují plné krmítko za oknem a tak jako chlapi zůstávají věčnými kluky s těmi svými autíčky a vláčky, tak já jsem zůstala stále tou malou holkou se svými zvířátky. Pamatuji si, kterak moje babička ze záclonek, květovaných závěsů, přehozu přes postel a polštářků které sama šila a vyráběla dokázala vykouzlit kouzelnou světničku v níž nám všem bylo tak hezky. A také měla spoustu zvířat k nimž jsem si už jako dítě vytvořila vřelý vztah. Nikdy neremcala, nenaříkala, na nic si nestěžovala a pracovala dokud to jen šlo. A především byla šťastná. Život brala takový jaký je a stárla s grácií.
Omlouvám se poprvé jsem se pokusila vložit obrázky ale nějak mi nejdou správně natočit. Třeba někdo bude vědět jak na to. Pořád se učím.
Vladislava Chourová
Bydlím u své kočky.
Mnohý řekne jen kočka. Obyčejná svéhlavá kočka, která uzná za vhodné, kdy se má přijít pomazlit nebo si vůbec najít na svého páníčka čas. Moje kočičky však jsou vznešené, umazlené bytosti s velkým kočičím srdíčkem. Prostě dámy i
Vladislava Chourová
MS v hokeji 2023.
Miluji hokej. Vlastně mě k němu přivedl můj tatínek. Zatímco on pln hrdosti celým svým srdcem fandil českému týmu, já jsem zase především v mladším věku fandila své zemi zaslíbené Kanadě, v níž jsem toužila žít. Jenže jak se říká,
Vladislava Chourová
Staří jako Metuzalém a upachtění jako Mojžíš aneb důchod in memoriam.
Metuzalém žil neuvěřitelných 969 let. Tak praví kniha Genesiis. Dle vědeckého bádání se však může jednat o písařskou či překladatelskou chybu a Metuzalém by se na tamní dobu dožil úctyhodného Bohem požehnaného věku 81 let, kdy
Vladislava Chourová
Darinka. Tam za duhovým mostem
Tolik let už uplynulo od doby, co jsem opustila říši lidí, svých milovaných a přešla přes duhový most. Je to přesně dvanáct let. A přesto si vše pamatuji úplně přesně. Jako by to bylo včera. Před lety si mě pořídila navzdory svým
Vladislava Chourová
Myšpulka z trojské ZOO se loučí se svými přáteli. Ví, že navždy.
Dlouho jsem se neozvala, já vím. Přece jen už jsem kočičí babička a i když stále vitální, věk už se stále více hlásí o slovo a stejně tak,
Vladislava Chourová
Příliš mladí na důchod, příliš staří na práci.
Kdo by to před téměř pětatřiceti lety, kdy se na Václaváku zvonilo klíči ve jménu nové naděje tušil, že stávající ekonomika bude závislá na práci babiček a dědů. Prarodičů utvářející rodinu a pěstujících ve svých vnoučatech něhu,
Vladislava Chourová
Je to děs a hrůza. To nedáme říkají jedni. Je to potřeba oponují druzí.
Důchodová reforma je takřka po třiceti letech zdá se na spadnutí. Zatímco se o ní pouze mluvilo, nikdo z politiků nenašel odvahu kopnout do onoho pomyslného kamene. A společnost rok od roku stále více stárla. A dnes po zvolení
Vladislava Chourová
Svět bez důchodců. Aneb nevážně vážně.
Dvacet let po té. Země koruny české zestárla. Lev ztratil svou pomyslnou sílu stejně tak jako národní měna. Zůstalo jen pár pamětníků, kteří po celoživotní a často i úmorné práci odešli na zasloužený odpočinek jakého si užívali
Vladislava Chourová
Růže která neuvadne.
Je to až neuvěřitelné, kolik uplynulo vody od tragické smrti nejsledovanější ženy světa princezny Diany. Je to již čtvrtstoletí, co tady s námi už není. Bylo tak těžké uvěřit té zprávě o smrti královny lidských srdcí. Princezny z
Vladislava Chourová
Už se mi nechce jít dál.
Právě v tento čas se mi vybavil jeden z textů písničky Hany Zagorové. Odešla čistá šlechetná duše. Hana Zagorová zesnula. Pamatuji se na svá školní léta ve vesnické malotřídce, kde se pro nás dospívající dívky právě Hanka
Vladislava Chourová
Váleční uprchlíci v Česku. Zkáza nebo naděje.
To co se stalo na Ukrajině se nikdy stát nemělo. Válka zkrátka do civilizované Evropy 21. století nepatří. Největším predátorem na světě není levhard, panter či jiné zvíře, ale člověk. Tvor, který se povýšil nad samotného Boha.
Vladislava Chourová
Stařec s prstem na spoušti.
Neznám Vladimíra Vladimíroviče Putina natolik, abych ho mohla dopodrobna rozebrat zrovna tak jako ukrajinského presidenta Volodyje Zelenského. Do jejich niter nevidí nikdo, pouze Bůh. Věkový průměr dožití v Rusku činí plus mínus
Vladislava Chourová
Dopis mamince.
Milá maminko. Blíží se magické datum 22.2.2022, které má přinést světu štěstí a také novou naději. Tak to prý vidí hvězdy a ty jak známo, nikdy nelžou. Já však kdesi hluboko uvnitř cítím smutek. V tento čas uplyne neuvěřitelných
Vladislava Chourová
Dominika Gottová - Pro tebe.
Také jsem si nemohla nechat ujít skladbu od nejstarší dcery hudební legendy Karla Gotta Dominiky, kterou odrecitovala s propojením sladké francouzštiny Gabriela Grilloti. Tato skladba dá se říci vyzněla jako zpověď do nebe osudem
Vladislava Chourová
Česko hledá národního ptáka.
Cožpak o to, o různé ptáky by nouze nebyla. Buď se nám tady vznášejí holubičky nebo krouží pták ódeesák, který se právě usadil ve vládě. Ty poletující holubičky si dokážeme lehce představit. Takové vrkající hrdličky. A holub
Vladislava Chourová
Karel.
Na tento film jsem se do kina dostala až napotřetí. Vždy bylo vyprodáno do posledního místa. Po skončení dokumentu se z řad diváků ozval obrovský aplaus, pocta Mistrovi. Těsně před odchodem diváci povstali a mnozí sklonili
Vladislava Chourová
Území starých.
Poslední sčítání lidu potvrdilo jen to, před čím mocipáni světa zavírají či jen přivírají oči. Česká společnost zestárla a to docela rapidně. Nejvíce lidí v produktivním věku je čtyřicátníku a pětačtyřicátníků. O padesátnících a
Vladislava Chourová
Padesátníci. I my chceme pracovat, i my máme právo důstojně žít.
Milí zaměstnavatelé. Ano, vy, co tak horlivě roníte své krokodýlí slzy, kterak vám chybí schopní zaměstnanci a covid 19 vám stále nedovoluje dovézt tolik žádanou levnou pracovní sílu z východu. Nutně nás zaměstnance potřebujete.
Vladislava Chourová
Popelka zůstane v našich srdcích navždy vepsaná.
Té zprávě jsem nemohla uvěřit tak jako mnozí z nás. Nikdo tady nebudeme věčně a plamínek naší svíce jednoho dne pohasne. Někomu dřív, jinému později. Předplacené to tady nemá nikdo z nás a smrt se usmlouvat nedá. Je jí zcela fuk,
Vladislava Chourová
To mám vzít polonahou holku před Parlament?!!
Jsem zkrátka malé pivo. Co nadělám. Ale někdy, zvláště nyní v té prapodivné době v jaké už rok a nějaký ten pátek žijeme to může mít i své výhody. Už jsem potřebovala nové legíny na zaběhání si v přírodě a na kolo. Sluníčko zve
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 104
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1128x