Toulavá kočička Myšpulka vítá advent v posmutnělé ZOO.

I do naší trojské ZOO přichází nejkrásnější čas v roce. Čas pro duši, čisté srdce a lásku. Osiřelá ZOO rozsvěcuje vánoční stromeček a přináší radost všem jejím obyvatelům. Při zapálení první svíce chybí rozzářená dětská očka, 

zvonivý smích i koledy. Takové to hřejivé lidství vycházející ze samého nitra srdce a i ten voňavý horký svařák co prohřeje tělo i rozváže jazyk. Toto online přenos nahradit zcela nemůže i když potěší dlouhou karanténou vyprahlou duši. S příchodem adventu se ZOO ztiší bez návštěvníků i s nimi. Procházka poloprázdnou zahradou němých tváří pohladí po duši a ta zvláštní magická atmosféra s výhledem na zlatavou matičku stověžatou přímo vybízí k zastavení se a pohledu do vlastního nitra. Kým vlastně jsem, kdo jsem, proč a za jakým účelem jsem přišel v bolestech na tento svět a kam zase budu v bolestech odcházet až plamínek mé svíce života na tomto světě navždy pohasne. A bude nějaké potom. Je mladý, krásný v plné síle. Prostě cool. Již delší dobu toho pána pozoruji zpovzdálí. Zdá se být takový sympaťák a tak pomalinku přistupuji blíž. Pán si mě najednou všimne a skloní se aby mě mohl pohladit. Je mi to moc příjemné jak ta jeho jemná ruka sjíždí po mém hebkém kožíšku. Vrním o sto šest a v samé blaženosti se rozplývám. A pak se rozpomenu, vždyť je to Martin z Afriky. Tak tomu mladému ošetřovateli říkám, stará se o slony, žirafy, surikaty a po ZOO se po směně chodí kochat tou neuvěřitelnou kráskou stejně tak jako já. 

Je to srdcař, ostatně jako všichni tady. Jinak to snad ani nejde. Martin se zahleděl do mých hlubokých smaragdových očí až jsem zaslechla hlas jeho srdce. Složil mi obdiv což mě samozřejmě jako ženu moc potěšilo. A možná v mých očí zahlédl něco co za pár let čeká i jeho. Tedy pokud se svého podzimu života vůbec dožije. Vlastní stáří co nikoho nemine. A Martin je hodný kluk, cítím to ve svém kočičím srdíčku. Je tady sice krátce ale bude z něho skvělý ošetřovatel. Na vánoce se netěšíte jen vy lidé ale i my zvířátka. Kdo by rád nedostával dárečky a nechvěl se jako plamínek svíce ve větru. ZOO je kouzelná a když ji ještě přizdobí mrazík či bílý snížek, je tak sladce pocukrovaná a já se v tom bílém studeném prášku vyblbnu než mě začnou zábst tlapičky. Takový lední medvěd si příchozí zimu musí pěkně užít.

Šla jsem jen tak na malou procházku a vidím lachtana Melouna jak si pochutnává na obrovské rybě a také gorilák Ríša z něhož mám já malá bytůstka fakt respekt se pěkně láduje jakousi dobrotou až se mi pod namrzlými fousky sliny sbíhají. Stýská se mi po dvounožcích co mi přinášeli vždy něco teplého k večeři co příjemně prohřálo bříško hlavně teď kdy mezi nás přichází paní zima a to stále víc. Něžně promasírovali můj kožíšek a pohladili na hlavičce. A já předla a předla jako malé kotě. Ten lev co se mu raději zdaleka vyhnu mlaská až se to rozléhá široko daleko po celé zahradě. Copak asi dostal dobrého na zoubek, no spíš na tesák. A lvice ho hltají pohledem. Tak nevím jestli jako nápadníka nebo žrouta. Dvounožci za bránu ZOO sice nesmí, ale mnozí mají dobrá srdíčka a posílají stravenky aby tamním zvířátkům přilepšili. Takové ty malé lístečky, obdobné jako dostávají od svých chlebodárců a pak si zajdou na oběd do restaurace. No spíše v okénku. Divné to časy ve světě lidí. A také nosí takové divné náhubky bez nichž je ani k nám do ZOO nevpustí. Je to takové divné nemoci si sednout ke stolu a pořádně se najíst. Jsem labužník a když mi moji přátelé donesou nějakou tu dobrůtku, pořádně si ji v klidu vychutnám.

Teď to musím stihnout o něco rychleji aby mi večeře nevychladla. Ochlazení přichází už brzy navečer stejně tak rychle jako tma. No jo, blíží se svatá Lucie. Noci upije a dne nepřidá. Tak mi to alespoň vyprávěla maminka. A jak některým zvířátkům svítí očička, jako baterky. A mě také když se občas vydám na noční obchůzku. Jedna slečna co za mnou pravidelně chodí mi říká Mokušle, což znamená můj miláček, dle jakéhosi filmu který viděla. Určitě se jí stýská tak jako mě. Spoustu lidí vídám za plotem zahrady, občas mi někdo zamává nebo přinese krmení pro mé kamarády, ale osobní kontakt to nenahradí. Lidi mám ráda a oni mě a mé kamarádi určitě také. A když se ztiší celé město a z lidských obydlí zazáří tisíce hvězd, občas z dálky zaslechnu koledy a to mě dojímá až k slzičkám. Je to přímo balzám pro mou malou kočičí dušičku.

Zvířátka, Meloune, Ríšo, pelikáni, opičky a všichni, paní ošetřovatelko. Slyšeli jste tu úžasnou novinu. Ten vládní PES už tak nevrčí a ZOO přivítá své první návštěvníky. Po tak dlouhé době, to je přímo zázrak vánoční. Tolik se těším že nebudu moci snad ani usnout. A abych se vánočně naladila, prošla jsem si mlokárium s modrou a fialovou barvou. Barvou naděje. Ale ty velké divné  placky moc nemusím. Jsou jako kus kamene. No, každý jsme nějací. Lidé určitě přinesou malé dárečky od srdíčka, hlavně ti malí cvrčci. Sice nějaká zdravotní omezení platit budou ale my jsme vzorně připraveni a tu nemoc nikdo z nás nemá. A v tento zimní čas naše zahrada narvaná k prasknutí zase není.

Kouzlo vánoc se skrývá v srdci, ne na dně peněženky. Dárky, které vy lidské bytosti nacházíte pod vánočním stromečkem přinesou radost, ale často jen na chvíli. Než si za ně časem najdete náhradu a na dárce si po celý rok ani nevzpomenete protože se třeba správně netrefil do vkusu a co víc, koupil dárek no zkrátka laciný. Ale takový nepatrný dáreček z naší ZOO a do ZOO v sobě skrývá opravdovou radost a také lásku k nám čtyřnohým kamarádům bez nichž by tento svět byl tak prázdný, chladný a šedivý .My zvířátka jsme tím nejkrásnějším dárkem který nikdy neomrzí. Během jedné jediné chvilky se ocitnete v Africe, Austrálii, Jižní Americe, Mongolsku i drsném severu. A taky dobijete své baterky. Jsem taková mluvčí za všechna zvířátka která vás moc milují a těší se na vaši návštěvu a to strašně moc. A  vzpomeňte i  na mě, toulavou kočičí babičku s velkýma smaragdovýma očima která už toho hodně pamatuje.  Až mě potkáte někde mezi šelmincem a mlokáriem, věnujte mi alespoň vlídné slovo a pohlazení které moc miluji. A pokud přibalíte i kapsičku, budu moc vděčná. I já bych byla moc ráda kdyby za mnou přišel Ježíšek s dárečkem, třeba i ten kočičí o kterém se mi občas snívá a pod stromečkem jsem našla krabici s velkou červenou mašlí a jménem Myšpulka. A hlavně si užijte u nás v ZOO nádherný adventní čas. Naše ZOO je takové světýlko v temnotách. Mít tu moc kočičí přála bych si v tento zázračný čas aby za každého, kdo si můj vánoční příběh přečte odešla jedna jediná korunka pro mé kamarády tady v ZOO na stravenku v těchto nelehkých časech. Třeba pro kámošku kočku rybářskou a její krásná koťátka. Prostě kočička kočičkám. Taková jsem já Myšpulka. Malá kočička s velkým srdíčkem které právě ZOO před mnoha lety dala nový domov. A jsem jí za to nesmírně  vděčná.