Karma. Znám případ, kdy se dvacetiletá dcera a její čtyřicetiletá matka hlásily na úplně stejnou pracovní pozici v jisté firmě, která neměla lidi a chtěla jich vzít tak dvacet. Dvacetiletou vzali okamžitě, čtyřicetileté vzkázali, že vzali někoho jiného, pochopitelně mladšího, i když neměli lidi. Po padesátce je už nemožné najít práci. Pokud někdo chce prodlužovat věk odchodu do důchodu, tak musí udělat ještě další krok: pro zaměstnance nad padesát let zrušit odvody. Pak by po nich najednou byla poptávka asi jako dnes po starobních důchodcích, za které se odvody platit nemusí. Je strašné vědět o případech, kdy firmy vyhazují strážné, protože ještě nejsou v důchodu, aby je nahradili pracujícími důchodci. A ještě jim v den předání výpovědi říkají: kdybyste si vyřídil invalidní důchod, tak vás okamžitě vezmeme zpátky. Plno lidí píše, že jsou lidé, kteří pracují i v 75ti letech. Ano, většinou sedí na zadku v nějaké kanceláři. Žijeme ve velice podivném světě. Inspektoráty práce pracovní diskriminaci neřeší vůbec.

Znám řemeslníky, které pracují v 75 letech. Pracují v pohodě, ne na plný úvazek. Ale je po nich poptávka, protože umí a je na ně spoleh. Jsou sice pomalejší, ale ti kdo je zaměstnají, děkují bohu, že to ještě nezabalili.

V Americe nic neobvyklého. Do práce dojede autem a potom o hůlčičce, nebo i s chodítkem, pokud to zaměstnavatel dovolí, se belhá a "pracuje". Znám paní, které je už 84 let, stojí u dveří v supermarketu, přivítá příchozí a zkontroluje učtenky u odcházejících. Sedm a půl hodin, které odpracuje, si nesmí sednoutZa dvě hodiny patnáctiminutovou přestávku na odpočinek, za čtyři hodiny hodinový oběd, který zaměstnavatel neplatí, a za další dvě hodiny poslední patnáctiminutovou přestávku.

to je fantasticka zeme. Se vubec nedivim, ze se tam snazi dostat tolikm lidi, taky bych chtel mit takovou moznost seberealizace jako ta 84 leta pani.

Slava USA.

Já pracuji na plný úvazek v 77. Mám ovšem vhodné povolání - vrátný, informátor. Jen ranní a odpolední, noční bych už asi nedal. Setkání se zajímavými lidmi - např. jsem si jako bývalý ekonom popovídal nedávno s Bělohradským, Švihlíkovou. Myslím si že mi práce prodlužuje aktivní život, i když spolužáci říkají - jsi otrok, nesvobodný, neužíváš života. Ale opakuji - mám mimořádné podmínky, štěstí a to každý nemá.

Vy ste fakt mluvil s Belohradskym? A nechal jste si od nej neco podepsat?

Děkuji za doplnění a snad i zmírnění té mezigenerační vřavy tady na webu.

V naší firmě (a asi celé branži) panuje natolik intenzivní pracovní tempo a konkurence, že většina mých starších kolegyň/kolegů odcházejí do penze vyčerpaní a s úlevou hned první den, kdy jim to zákon umožňuje. Mnozí pak jeou klidně i za méně peněz do předdůchodu...

V mnoha firmách berou staré "kancelářské" páky odchod do penze jako vysvobození od chaosu a bezpáteřnosti nadřízených mladých jupíků (míting, brífing, brainstorming), kterými se už nechtějí nechat bezohledně vláčet.

Ale vím, že mimo toto uvedené je i plno takových míst, zejména ve státní správě, kde se odchází do penze plně odpočato a vlastně i nerado...

V jaké branži děláte?

Nesouhlasím s vaším tvrzením, že si politici odmítli připustit stárnutí populace.

Měli jsme tu politiky, kteří zavedli v roce 2012 první stupeň důchodové reformy. A pak jsme tu měli i politiky, kteří tuto reformu zrušili, aby získali prostředky pro uplácení voličů.

Kdyby reforma vydržela, mohly být její parametry dále vylepšovány v dalších letech a dnes už mohla nést první ovoce. To se však nestalo a dnešní nedostatek prostředků na chod důchodového systému lze řešit jen tím zvýšením důchodového věku.

Ti uplácející mi vadí a to kupování si jakýchkoliv skupin. Tím rozdělili společnost.

"Tedy pokud zrovna nesedí v poslanecké sněmovně."

Tak tak. Takový Mareček Bendů, ten může jít do důchodu třeba v devadesáti. Pokud tedy vůbec půjde a kvůli své nenahraditelnosti ho nebudou muset od toho pultu vynést v zubech.

Osmašedesátník je dnes zdravotně stále ještě jura, který je schopen ještě zvládnout docela dost práce. Už nemusí dát 8 hodin ale třeba jen 4. Tedy nějaké ploužení je především vaše fantazie.

Chodím do skupiny lidí, kde je dost žen kolem sedmdesátky. Některé stále pracují, byť třeba brigádně. U nich je vidět zajímavý efekt. Je jasné, že jim to zdraví musí dovolit, ale přiměřenou prací zároveň své zdraví udržují. A jsou na tom mentálně lépe než jejich nepracující vrstevnice.

A víte proč. Protože v důchodu dnešní osmdesátník strávil spoustu času v klidu a pohodě. Je odpočatý. Naopak můj strýček už se šoural v 58 letech, krátce po šedesátce zemřel. Srdce, cukrovka a cévní problémy vykonaly své. To jak se člověk bude v 60+ cítit a zda bude schopen pracovat či nikoliv třeba i na částečný úvazek nebo brigádu bude záležet především na zdravotním stavu. Nedávno jsem šla kolem vývěsky s parte. Byli tam lidé 59,60,61 jeden 75 a 80 let. Ženy i muži.

V naší firmě šlo za posledních 15 let do důchodu šest lidí, jeden z nich zažádal o předčasný důchod, všichni ostatní chodili do práce dál, dva si to prodloužili o dva až tři roky, tři další chodí do práce stále. Nevypadají jako stářím znavení lidé, peníze se hodí a doma je zřejmě nuda.

Tak ono záleží především na zdraví a co dělají za práci. Když budu v kanceláři taky rok sem rok tam vadit nebude. A lidé ještě nechodí do důchodu ani v těch 65 letech. U nás ve městě třeba práce není a dojíždět tři hodiny ve starším věku za prací už také zmáhá. Jedna má spolužačka se ještě stará o svoji maminku, do práce dojíždí a v 55 letech vypadá o deset víc.