To, o čem píšete, má údajně nastat po roce 2040. Zatím se radujte ze života a přemýšlejte, jak se na vyšší věk zabezpečíte. Nejlepší by to bylo s úsměvem.

Ono to bylo psáno i tak s nadsázkou a našim zlatým českým humorem. No, ona vláda mluví pokaždé jinak ve smyslu slibuji co jsem odvolal a odvolávám co jsem slíbil.

Karma za v současné době téměř nekorektní blog.

Nneí pravda, že ženy na mateřské úplně ztrácejí kvlaifikaci. To hlavně spíše ajťačky. Ale i ty se mohou na mateřské krapet vzdělávat. Dělnice ve fabrice, nebo sekretářky budou 3 letý výpadek lehce dohánět. Za 3 roky se těžko v kanclu stane hromada nových technologických věcí.

Kdyby jen tři roky, mnohé jsou doma i 15 a více let. Má bývalá kámoška se po 20 letech co byla doma chytila už jen jako uklízečka. Měla sice maturitu, ale už otupěla a nic nového se učit jí nebavilo.

To, že dnešní děti nepoznají své babičky a dědečky, není ani tak záležitostí věku odchodu do důchodu, jako tím, že dnešní mladá generace se stává rodiči většinou až po třicítce. Já například jsem byl poprvé dědou už ve 46 letech a do důchodu jsem tedy měl ještě zatraceně daleko.

Přesně tak, holky šly pod čepec v osmnácti, ve dvaceti první dítě a máma ve čtyřiceti bábou.

A vy myslíte, že v sedmdesátých a osmdesátých letech prarodiče nepracovali? Vždyť jich mezi pracujícími bylo možná víc, než dnes.

Samozřejmě že pracovali, ale ženy odcházeli dříve do důchodu a mohly se věnovat svým vnoučatům. Moje babička ještě v důchodu na pár hodin chodila vypomáhat svým dcerám do JZD. A pak, tato léta dá se říci patřila k těm nejpříznivějším. Málokdo dělal dvanáctky, víkendy, nebyl ještě takový stres a tlak na výkon. Doba po roce 1989 se s tou předchozí příliš srovnávat nedá. Nejdivočejší byly asi devadesátky a zde začalo to, v čem se plácáme dnes.